Pohlazení od psycholožky
Ráda bych se s Vámi podělila o svůj zážitek. Doba „berlová“ mi naštěstí už skončila a já se konečně mohu věnovat tomu, co tělu tak chybělo! Díky úrazu v Alpách jsem si od některých lidí vyslechla „sportem k trvalé invaliditě!“, aniž by tušili, jak se to stalo. Tak jsem pak už některým na otázku, co se mi stalo, odpovídala, že „mě nějaká bába srazila v obchoďáku košíkem“ a najednou jsem byla i litována. Ale protože jsem rozená Kolářka, nechala jsem se operovat v Žatci MUDr. Kolářem. Naším žateckým, ne tím pro olympioniky. Slyšela jsem na něj chválu. Byla opodstatněná. A na dotazy, proč ne v ÚVN (Ústřední vojenská nemocnice Praha), musím konstatovat, že chirurgické oddělení bylo pěkné jak v ÚVN a sestřičky milé. A nebylo to jenom tím, že jsem mnohým před nějakou dobou přednášela.
Na rehabilitaci jsem nechodila. Měli plno. Tak jsem našla na youtube spoty Rehasport, jak chodit o berlích a jak na rehabilitaci po operaci vazů. Poctivě jsem s nimi cvičila a byt si přeměnila v malou tělocvičnu včetně potřebného vybavení. Takže přesně co který týden po operaci se má cvičit, jsem cvičila a dělala pokroky.
Letošní RunTour už byl zahájen a my byli přihlášeni na závod v Ústí nad Labem. Stále jsem to nerušila. Ale pro jistotu jsem si v pátek zajela do Rakovníka k odborníkovi nanejvýš povolanému. K docentu MUDr. Tichému – rehabilitačnímu lékaři. Zkontroloval tělo, srovnal moje vyosení, mimo jiné mi dal pod koleno nějaké „udělátko“. Nebyla to ortéza, ale něco, co považoval za vhodné. Evidentně mi to pomáhá. K mojí otázce ohledně účasti na RunTour se vyjádřil, že zkusit to mohu! Když to k tomu nebude, nepokračovat.
Potěšil mne a já byla fakt rozhodnutá to odchodit. Když to půjde. Ještě jsem takovou vzdálenost od února neabsolvovala ani pěšky. Plán byl stihnout těch 5 km podél nábřeží Labe vycházkovou chůzí do hodiny. Když to půjde. To bych měla dát. Vždyť už jsem si to jednou měřila po operaci v roce 2015.
V Ústí nad Labem byl vedle pravidelných partnerů seriálu jeden nový – Rehasport! Zajímavá shoda náhod.
Zjistila jsem, že pro mne je pomalý výklus opravdu přirozenější než pomalá chůze. Nakonec to včera bylo za méně než za hodinu, nebyla jsem poslední, nebylo to s bolestí, ale s radostí, a potvrdilo se mi, že TĚLESO V POHYBU MÁ TENDENCI SETRVÁVAT V POHYBU. Protože já fakt těch 5 km vyklusávala a nešlo to změnit v chůzi. A tělo ani nechtělo. Mělo radost, že zase dělá to, co má rádo. Nebyl to hazard, bylo to potvrzení, že jsme původně zrozeni k pohybu a že lékař léčí, pohyb (tedy RunTour) mě uzdravuje!
Foto: archiv Zuzky Nemčíkové
