Léto roku 2017. Už pár měsíců se mi občas stává divná věc: třeba jede autobus a já nezaostřím na jeho číslo. Tu cifru prostě za žádnou cenu nerozluštím. Prostě ne. Konečně se rozhodnu jít k očnímu. A teď zrovna sedím na chodbě a čekám na výsledky vyšetření, které mělo zjistit, co s očima mám. Po zdlouhavém čekání mě sestra vpouští do ordinace. Doktorka mi naznačí, ať přijmu místo naproti ní

Fake News! Nejvyššího kalibru! Mýtus, pověra, nevědomost, blbost! Se stomií se dá cestovat častokrát o dost líp, než bez ní. Stačí dodržovat pár základních pravidel a všechno jde jak po másle.

V dětství jsem s nadšením sbírala céčka a vzkazy do památníčku. Tou dobou se mi začala rozrůstat také sbírka zdravotních potíží a šanonů s lékařskými zprávami. S hromaděním věcí, které vás už netěší nebo omrzí, můžete ze dne na den přestat. Přebytečné krámy vyhodíte do koše. Něco ze svého života neodstraníte, i když sebevíc chcete. Zejména rezistentní potvory jako je Crohn, atopický ekzém, chronická fyzikální kopřivka. Těžko domlouváte srdci, které si dost

Mám chuť vypláznout jazyk, ale držím se. Zjevně si musí ověřit, že to, co vidí, je to, co vidí. Dospělý muž zamrzne, otáčí se, otevře pusu a zírá. Jsem v pokušení poslintat triko. Jeho triko. A říkám si, kdo je tady vlastně perplex.

5:30 Zvoní budík. 5:35 Rozlepuju oči a plazím se do koupelny. Mrknu do zrcadla, pokrčím rameny a prohrábnu vlasy. Poté se opět střetnu se svým odrazem. Nezbývá než znovu pokrčit rameny. S tímhle nic nesvedu. Vypiju dvě sklenice vody a začínám na sebe vrstvit svršky. I když vrstvit… Už teď je na padnutí, tak radši moc nevrstvím. Zapomněl jsem na něco? Ale jistě… Zase k umyvadlu. Radši. „A pak, že slova