Experiment s panenkou Bobo: Albert Bandura #Seriál Terapie

Nedávno zesnulý kanadský psycholog, emeritní profesor psychologie na Standfordově univerzitě Albert Bandura patřil k nejvýznamnějším představitelům behaviorismu a kognitivní psychologie. Proslavil se především teorií sociálního učení a teorií „self-efficacy“. Známý je též pro svůj experiment s panenkou Bobo. Je čtvrtým nejcitovanějším psychologem všech dob (Po Freudovi, Skinnerovi a Piagetovi) a v roce 2007 byl čtvrtým nejcitovanějším autorem v humanitních a sociálních vědách.

Albert Bandura se narodil 4. července 1925 v městečku Mundare v kanadském státě Alberta. Byl jediným synem farmáře ukrajinského původu, nejmladší z šesti potomků. Oba jeho rodiče byli imigranti z východní Evropy – matka z Ukrajiny a otec z Polska. Matka pracovala v lokálním obchodě se smíšeným zbožím, otec stavěl železniční koleje pro zaoceánské cesty z Kanady. Později, po našetření dostatku financí, se rodina začala věnovat farmářství. Roku 1918 je však postihla velká ztráta. Bandurova nejmladší sestra podlehla chřipce a zemřela. Matka v důsledku této tragédie změnila zaměstnání a začala pomáhat v místní nemocnici pacientům se stejnou nemocí.

Budoucí psycholog vystudoval základní a střední školu v městečku Mundare. Tamní úroveň nebyla valná, škola nebyla velká a postrádala učitele. To přimělo Banduru k samostudiu. Vzdělával se rovněž s otcem, který ovládal tři cizí jazyky. Po maturitě se přihlásil na University of British Columbia ve Vancouveru, jeho rodiče si však přáli, aby měl větší rozhled a zkusil i něco jiného. Nutno podotknout, že ke své psychologické kariéře se dostal úplnou náhodou. O jedněch letních prázdninách, kdy brigádně vypomáhal v dřevařském závodě, se seznámil s lidmi studujícími medicínu. Když jednou pobýval v knihovně, všiml si na stole zapomenutého katalogu a v něm zaregistroval kurz psychologie. Vzpomíná, že to odstartovalo jeho psychologickou kariéru. Na univerzitě si pak zapsal předmět Úvod do psychologie a o tři roky později studium úspěšně dokončil.

Na pokračování mu byla doporučena University of Iowa, údajně jedna z nejlepších pro studium psychologie. V roce 1951 Bandura tuto školu úspěšně dokončil, získal magisterský titul z klinické psychologie a o rok později i titul Ph.D. V roce 1953 dostal práci jako profesor na Stanfordské univerzitě, kde se věnoval vlastnímu výzkumu – nejdříve zkoumal agresivitu u adolescentů pocházejících ze střední třídy, poté dětskou schopnost sebereflexe a samoregulace. Ale Ph.D. titulem jeho ocenění zdaleka nekončí. Bandura je široce uznávaným akademikem s mnoha tituly a cenami z celého světa. Byl například zvolen do Národní akademie věd, je držitelem ocenění za vědecký přínos od Americké psychologické asociace a mnoha čestných titulů od institucí v Severní Americe a Evropě. Konkrétně je ceněn pro svoji teorii sociálního učení, kterou jako první popsal. Nadále pokračoval ve výzkumu účinků modelování na lidském chování, emocí a myšlení. Rovněž se zabýval vírou ve vlastní schopnosti a stresové reakce lidí, konkrétně mírou úrovně vnitřního kontrolního systému, na které se lidé oddalují zločinům, jichž se dopustili.

Co se týče Bandurovy další práce, známý a vlivný je jeho experiment s panenkou Bobo (Bobo Doll Experiment), který se týká observačního učení. Provedl jej v roce 1961 a ve zkratce v něm jde o to, že žena fyzicky napadala panenku a vykřikovala u toho vulgarity. Tento incident byl nahráván. Děti ze školky byly poté rozděleny do dvou skupin, jedné skupině se záznam pustil, druhé nikoliv. Každé dítě pak bylo zavedeno do místnosti s hračkami, u kterých bylo uvedeno, že jsou pro jiné děti. Poté šly děti do další místnosti, kde byla panenka z původního videa a zbraně. Ukázalo se, že děti, jež viděly video, se chovaly stejně agresivně jako vyobrazená žena. Výsledky tohoto experimentu byly velmi významné. Upozornily na negativní ovlivňování dětí prostřednictvím násilí v médiích a na ničivý dopad tyranské výchovy. Vědecky se tak potvrdilo lidové rčení, že násilí plodí jen násilí.

A osobní život Alberta Bandury? Oženil se v roce 1952 a má dvě dcery, Mary a Carol. Později se stal i dědečkem dvojčat, Timmyho a Andyho. Mezi jeho koníčky patřilo cestování, při němž nabíral nové zkušenosti. Ve výzkumu pokračoval až do konce života, do 90 let. Zemřel 26. července 2021 ve Standfordu v Kalifornii.

Foto: wikimedia.org

Picture of Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ