Psalo by se o něm mnohem líp. 

Kdyby byl handicap jako traktor, většina lidí by chápala, že traktorista a traktor nejsou jedno, i když taky umí zvorat kdeco. Málokdo by předpokládal, že traktorista stráví kvůli traktoru zbytek života výhradně v holinách ve stodole a na poli.

Nikdo by neočekával, že traktorista bude vděčnej, že má traktor v relativně slušným stavu a že kvůli pozici v potravinovým řetězci bude pravidelně vyzdvihovat i význam kombajnů nebo sekaček na trávu.

Nikoho by neuráželo, že traktorista nehýká nadšením, když traktor nemůže pořádně používat, protože na to nemá dobrý podmínky.

Většina řidičů by uměla pomalej traktor na silnici předjet. Málokterej z nich by si šel pohovořit s traktoristou o tom, že by se hlavně měl snažit, aby nezdržoval a nezacláněl. Natož aby mu začal radit, že má použít jinej benzin, pneumatiky nebo myčku v Německu.

Majitelé zemědělské techniky v pohodě koexistujou, nervou se o místa, součástky, ani o prime time. Nehrozí, že by předseda JZD Záře se slzou v oku děkoval automechanikovi za to, že má tak složitej a zátěžovej stroj jako traktor vůbec v péči, nebo že by majitelka křovinořezu ječela, že ten traktorista ale vůbec jako traktorista nevypadá.

Lidi by chápali, že traktor lety stárne a investice do jeho provozu se zvyšujou.

Starší traktor by nikdo nenechal ladem proto, že je starej, ověřenej a na hodně zvyklej. Naopak.

Nikdo by nechodil na dvorek očumovat, jestli se z traktoru po roce, dvou, třech nestalo maserati. 

O traktorech by nemusel rozhodovat ministr zemědělství, ani by nebylo potřeba, aby se traktoristi kvůli traktorům extra sdružovali, vymejšleli projekty a svými příběhy šmrncnutými hnojem dojímali svět.

Nikdo by netvrdil, že má traktorista traktor proto, že má špatnou karmu. A že až se naučí dejchat na čtyři doby, tak se propracuje vejš.

Nikdo by netrval na tom, aby se o traktorech a traktoristech hovořilo výhradně pozitivně. Ostatní by se necítili provinile, že nerozumějí parametrům traktoru, a nepotřebovali by, aby se traktor hecnul a vypadal jako obyčejný auto, aby se s ním dalo líp zacházet.

Určitě jsou traktoristi, co s Máňou moc nejezdí, aby se nestresovala a neošoupala, ale nikdo si nemyslí, že takoví jsou všichni a že by tím pádem měli pro sichr mít vlastní políčka a rádiovky. Teda jenom ty a žádný jiný.

Jediný, co by asi zůstalo stejný, že traktor na vrátnici nebo v call centru by vzbudil pozornost a mírný mrazení personalistů a do běžný firmy by si ho vzal málokdo, protože by neprojel futrama a nepásnul do smyslu pro design.

Kdyby byl handicap jako traktor, nebylo by to tak osobní. 

Jenže pak by to nebylo ono.

Foto: Pixabay

Picture of Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ