Teď nemyslím případnou toxicitu či jinou závadnost samotné potraviny, nápoje, dokonce ani zapíchnutou rybí kost v krku nebo vdechnuté cukrátko, ale situace, kdy se tělo postaví na zadní a určité lahůdky i základní potraviny tvrdohlavě sabotuje. Třeba z důvodu alergie, histaminové intolerance, někdy důsledkem dost dobrodružné kombinace obojího.

Oříšky, speciality indické, mexické a italské kuchyně, pizza obložená všemožnými ingrediencemi, jahody, tuňák, hermelín, osvěžující drink… kdo by si nedal? Já moc. Ale mám stopku. Vše zmíněné a desítky až stovky dalších položek musím vyškrtnout – pravděpodobně nadobro – ze svého jídelníčku. Přežiju to, to je jasná věc, jen chuťové pohárky a pohodlí pláčou. Každopádně bez pro mě rizikového „paliva“ zůstanu naživu daleko déle než s ním.

Při Crohnově chorobě jančí celý imunitní systém. Pacientovi to nebublá jenom ve střevech. Spouští se mnoho dalších nepříjemných reakcí v těle, následně i na něm. Velkým trápením mohou být silné alergie. Potravinové, lékové a další. Ale co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, přičaroval HIT. Není to odměna za upsání se vlastní krví ani první místo v hitparádě. Je to pořádný opruz – histaminová intolerance. 

Medicínskými detaily vás zmáhat nebudu, však internet vám základní informace nabídne daleko rychleji a přesněji než já. Zkrátka organismus takových exotů, jako jsem já, nezvládá kvalitně odbourávat histamin. Můj se pochlapil jen na 27 %. Znamená to, že se po mnoha potravinách, nápojích a lécích začnu před očima měnit v nafouknutý fialový balónek, který bez včasného zásahu a pomoci praskne. V lidské řeči – klidně se i udusí. Zůstane-li jen přechodně u rudých fleků, vyrážky, pšíkání, potíží s trávením, pocení, třesu a motolice, hučení v hlavě a migrény, je to ještě „za odměnu“. Svět začne ujíždět pod nohama a někam hodně daleko, srdce se chystá vyrazit na průzkum světa mimo hrudní koš. Je to natolik odporný pocit, že i tu krutou dietu, celkový ne až tak komfortní režim a disciplínu přijmete s láskou. Přesněji – s obrovským respektem. Selhání krevního oběhu totiž není lákavá představa.

Však chcete-li, načtěte si to… Dnešní sloupek nevznikl z mé potřeby politovat se a vylít si srdéčko. Chci jím poslat za vámi do světa vzkaz a naději. Pokud se třeba i dlouhé roky trápíte nevysvětlitelnými zdravotními potížemi a diskomfortem, ostatní už vás mají za simulanta a blázna, požádejte si u lékaře nebo ve specializované laboratoři o genetické vyšetření histaminové intolerance – krevní test aktivity DAO (odbourávání histaminu enzymem diaminooxidázou). 

Potvrdí-li vám jeho sníženou aktivitu (někdy je zapotřebí ještě pečlivější zkoumání více parametrů a pohlídat případné překrývání diagnóz), určitě tento fakt neberte na lehkou váhu. Dodržujte rady lékaře, kterému věříte, sežeňte si literaturu, kde naleznete nezbytná doporučení a ukázkový jídelníček, recepty… Jde o dlouhodobý proces, vyloženě živý organismus, který se může neustále přetvářet a měnit. Jeden den nic, ale druhý den dostanete pořádného „facana“.

Nenechte se ukolébat či vyprovokovat vtíravými myšlenkami, že jídlo a pití vám přece nic neudělají, navíc pokud si jen tak „krapet zobnete a loknete“, když chuť je veliká, jste v restauraci s přáteli nebo na dovolené, případně se vám nechce shánět a připravovat alternativu (pozor – problém se výrazně vztahuje také na léky a potravinové doplňky). Jedině sebekázní se vyhnete nehezkým překvapením a velmi stresovým situacím, dokonce život ohrožujícím. 

A dostojíte také čemu? No přece #nechbroukažít! Tak se nedejte!

Sebekázeň je péče o sebe.

Morgan Scott Peck

Péče o sebe je to, jak si vezmete zpět svoji sílu.

Lalah Delia

Foto: Pixabay

Picture of Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ