Jednou v pátek večer jsem vyrazila s přítelem do Divadla Na Jezerce. Bez obav, divadlo je wheelchair-friendly, tedy bezbariérové, včetně toalety, dokonce jsme platili snížené vstupné.

Aniž by to byl náš záměr, představení mělo satirický nádech. Činohra byla o fiktivní talk show a jejím zákulisí. Její moderátor v ní poukazoval na principy demokracie, čímž chtěl vytvořit smysluplnou debatu, kde mají údajně všichni prostor vyjádřit svůj názor. A jak se to všechno seběhlo?

V zákulisí fiktivní talk show se její moderátor David Marek, jehož hrál Daniel Šváb, připravuje na jubilejní třístý díl. Jeho tématem je deset kritérií, na jejichž základě by se přidělovalo, či odebíralo volební právo. Moderátorův movitý nadřízený Artur Strauss,  kterého ztvárnil Jan Hrušínský, mu kladl na srdce, aby hosté byli speciální a diváci se bavili. To ovšem nevěděl, že bude jedním z nich. Podle něj by volební právo měl mít ten, kdo má roční příjem aspoň milion eur a není mu víc než 70 let, aby mu to prostě „ještě pálilo“.

Druhým hostem byla Nela Boudová, alias emancipovaná učitelka Dagmar Vývrtková. Ta za důležité kritérium považovala vědomostní test nejen z oblasti dějin, který by měl zvládnout člověk s IQ nad 100. Tak vznikl první střet demagogických názorů mezi movitým člověkem a učitelkou ze státního sektoru. 

Třetí přizvaný host byl Vlastík Malý z Vlašimi, jehož roli si zahrál Martin Sitta. Představoval obyčejného dělníka, co se ostře vyhranil proti předchozím dvěma hostům. Pro něj bylo důležité pouze vlastenectví, ale nedokázal vysvětlit, jak by toto kritérium mělo být posuzováno. Na moderátorovu otázku pouze řekl, že láska k vlasti by měla být „prostě hodně, hodně velká“ a navíc by měli volit pouze muži. Čím delší byla debata, tím se protichůdné názory vyostřovaly. Když se navíc dotkla LGBTQ komunity a jejích práv, Vlastík se vyjádřil, že by tito lidé neměli mít žádná práva, natož volit. Tím ovšem pobouřil kameramana Libora Smetanu, protože jeho syn je gay. To vyústilo ve rvačku v přímém přenosu, prostě si dali přes hubu… Kameraman, který Vlastíka napadl, byl vyzván, aby se veřejně omluvil, a stal se už čtvrtým hostem. Pro něj bylo důležitým kritériem mravní chování na internetu.

Posledním hostem byla uklízečka pocházející z Východu Marta Makarenko, jejíž roli ztvárnila Miluše Šplechtová. Ta jediná nevystupovala proti nikomu a chtěla všechny přítomné hosty uklidnit a najít společnou řeč. Ovšem sama měla malé tajemství…

Představení bylo natolik zábavné, že se nešlo nesmát. To mi nedělá žádný problém, až si vedle mě sedící pán bůhvíproč odsedl o jedno sedadlo. Že by nějaký bručoun? Doteď mi to vrtá hlavou.☺

Po představení jsme se stihli ještě vyfotit s panem Hrušínským, za což jsme rádi. Sledujete-li můj instagram #betyjeli, určitě jste si společné fotky všimli.

Foto: informuji.cz

Picture of Alžběta Jelínková

Alžběta Jelínková

Od narození mám velkou výhodu: jsem na vozíku ve škatulce dětská mozková obrna vylepšená křečemi. Na mém elektrickém povozu mě nebolí nohy od chození a vozík je výborný prostředek k seznamování. Například když zapadnu do sněhu nebo když mám pláštěnku v obličeji a ujíždí mi autobus. Zajímavostí mého hlubokého vnímání je, že si na vozíku připadám, jako když běžím maraton, ačkoli stále sedím. Mám nutkání používat nohy. Výhodou mé škatulky bylo i to, že jsem se během studia na obchodní akademii mohla nechat nosit na rukou do schodů. Můj „nosič“ byl velmi pohledný a sympatický spolužák, užívala jsem si to celé čtyři roky. Kromě zamotávání se do pláštěnky a nošení se na rukou je mému srdci blízké plavání, návštěva divadla, zlepšování kondice, možnost někoho rozesmát, a to nejraději na svůj účet.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ