Pohlazení od psycholožky: Co můžeme dělat v této době – 3.díl: Člověče, nezlob se!

Je sice duben a ještě tam podle rčení budem, ale mě už napadá téma, kterému se obvykle věnuji v květnu. EMOCE. Alespoň po několik minulých let to bylo vždy v máji.

Emoce mnohdy chceme řešit jako problém, ale to nelze. Emoce se musí prožít. Jinak nás mohou nejen zahltit, ale špatně zpracované i pohltit. A někoho na dlouho. Pak na nich lpíme a ony nás zasahují ještě v době, kdy nás jejich prvotní zdroj už nemůže ovlivňovat. Ale ovlivňuje. Zvlášť jiné emoce než radost. My pak LPÍME NA NEGATIVNÍM MYŠLENÍ a cítíme se dlouho špatně.

Byť jsou školy zavřené, všichni jsme každý den ve škole života. I v této škole, jak často nabádám, si máme dělat přestávky. Na svačinu, skotačení, zrelaxování. Prostě na doplnění sil, energie na další vyučovací hodinu i na snížení napětí. 

Domácí vyučující by si také měli udělat chvíli pauzu. Nejen od vyučování, ale i od svých povinností, které stály bokem, když se věnovali ratolestem a probírali s nimi to, co jsme už dávno zapomněli… Takže je čas věnovat se hře.

Při ní se dostáváme do tzv. flow, kdy splyneme s tím, co děláme. Kdy jsme do této aktivity zcela ponoření. Hra nás však může pohltit též emocemi, jež se v našem těle rozlijí. Zvlášť soutěživí jedinci, kteří rádi vyhrávají a neumějí prohrávat. A nezáleží na tom, kolik vám je let. Znám jednu takovou bytost, která v dětství shodila hru Člověče, nezlob se! ze stolu a utekla. Prohra byla pro ni velmi silné sousto. Proto ji dnes netrápím radostnými výkřiky z výhry, které mi byly vždy blízké. 

Taková prohra může člověka zasáhnout na delší čas. Při nezpracování se ukryje hluboko v podvědomí a mnoho let i desetiletí poté se může obdobný zážitek z neúspěchu dotyčného hluboce dotknout. Už to určitě nespojuje se silnými emocemi prožitými v dětství, a tak netuší, proč ho to tak vzalo, když se jiní se stejným prožitkem vyrovnávají daleko snáz. O nic vlastně nejde, ale on se cítí prohrou osobně zasažen.

Udělejme si tedy čas na PRAVIDELNÉ PŘESTÁVKY a věnujme se též hře. Při ní můžeme záměrně, VŠÍMAVĚ sledovat, co se v nás odehrává, když vítězíme nebo když se nám nedaří. Jak se mění naše „vnitřní prostředí“. Jak se náš zápal pro hru a radost ze společného dění mění v nechuť pokračovat, protože nám nepadne správná hodnota na kostce nebo nám nejde „list“ v kartách. Je zajímavé chvíli se ve svém nitru VĚDOMĚ pozorovat. Nikdo o tom samozřejmě nemusí vědět. Mohlo by vám to pomoci v době, kdy bude po „izolaci“. Společnost se pak zase ponoří do pracovního tempa, někdy spojeného se stresem, plynoucím ze snahy dohnat výpadek koronavirové doby.

Nabízím jednu z možných her na přestávku, již skoro všichni známe. V tomto pojetí je však jiná. Pro mě je zajímavým zpestřením a baví i odrostlejší „děti“. 

ČLOVĚČE, NEZLOB SE, ale jinak! Cílem je také dostat své figurky do domečku. Ale nemáte je stejné barvy jako v klasické hře. Tady dostane KAŽDÝ HRÁČ 4 figurky, ale každou jiné barvy. Máte-li nasazenou například červenou a modrou a hodíte kostkou určitou hodnotu, můžete v hracím poli pohybovat JAKOUKOLI červenou či modrou. Klidně i tou protihráčovou, jež stojí blízko vašeho domečku. Nebo můžete být ti „hodní“ a přejedete protihráčovou figurkou vstup do jeho domečku, aby k němu musel absolvovat nový okruh. Máte-li nasazenou figurku barvy, kterou nikdo jiný nemá, hrajete jen s tou svou. Pokud ji ovšem někdo „hodný“ nevyhodí! Dojdete-li do domečku a už nemůžete figurkou pohnout, nemůžete v té chvíli hrát jinou figurkou stejné barvy.

Kouzelný prostor pro sledování svých emocí a jejich zpracování. Pro to, abyste si uvědomili, že je to opravdu jen hra. Že i když se vám v jednu chvíli nedaří, můžete si užívat radost protihráčů. Vychutnávat společnou blízkost. Sledovat, jak se na jejich tvářích rozlila radost, která se objevuje i v jejich fyziognomii. Nebo naopak. Pak se zase vede vám a oni to prožívají nešťastně. Můžete zároveň potomky učit, že se podílíme na vytváření svých emocí. Svým chováním, svými myšlenkami, svými prožitky. Že je však také můžeme změnit. Vědomě a všímavě. Pomocí DECHU.

Nebrat neúspěch jen jako PROHRU. Ale prožívat s druhým jeho ÚSPĚCH. To, že JSME SPOLU v ten okamžik. Jsou lidé, kteří jsou nyní opuštění, sami. Jak rádi by prohrávali ve hře… Protože právě teď třeba prohrávají hru s názvem ŽIVOT. A mnoho chvil jim už nezbývá, navíc jsou tak sami… 

Naše moudrost tkví v tomto: JSME VDĚČNÍ ZA TO, CO MÁME PRÁVĚ TEĎ.

Foto: archiv Zuzky Nemčíkové

Zuzka Nemčíková

Zuzka Nemčíková

Bývalá armádní psycholožka a hlavně nezdolná optimistka, sama říká, že má výcvik na zvládání nadlimitních životních situací. Prodělala třikrát rakovinu prsu, včetně opakovaných recidiv. Jako BRCA pozitivní se jí vrátila také rakovina vaječníků, nyní včetně metastáz. Na své cestě životem jde svou vitalitou příkladem i stovkám dalších pacientek. V roce 2018 otevřela své psychologické poradenství v Žatci, které je zároveň pobočkou spolku Revenium. Svými Pohlazeními pravidelně přispívá do online magazínu Inspirante.cz, ale i v jiných médiích je jako doma. Zuzka miluje běhání, je proslulou účastnicí seriálu RunTour, kde sbírala dojmy i trofeje. Největší výhrou je však její manžel Miloš, který jí drží palce ve všem, do čeho se pustí.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!