Nedávné stěhování nám přineslo řadu nečekaných zážitků a nezáviděníhodných situací. Už během samotného vyklízení předchozího bytu jsme našli spoustu věcí, které bych z paměti nejradši vymazal. Příkladem za všechny byl starý použitý odpadkový koš, pečlivě zabalený v našem starém sklepě. Prostě dáreček za všechny prachy! Při jeho rozbalování jsem si skvěle ověřil, jak pestré novotvary sprostých slov umím vymyslet.

Jak se nám do sklepa tenhle poklad dostal? Jednoduše. Stal se neblahým důsledkem předchozího stěhování s mnoha pomocníky, kteří neměli přesné instrukce. Někdo z nich nám tak v dobré víře přestěhoval věci, které byly nachystány na obří hromadě k vyhazovu. Teď už jsme si dali bacha a druhý pokus o vyhození letitého koše (a dalších zbytečností) vyšel na první dobrou.

Další podivné situace nastávaly (a stále nastávají!) během nekonečného vybalování krabic. U téhle aktivity zažívám opravdu pestrou škálu pocitů. Od intenzivní radosti až po prvotřídní beznaděj. Vánoce miluju, ale tenhle Santa je už extra dlouhý. Dvouměsíční intenzivní vybalování se přejí snad každému. Často tak u téhle aktivity vypadám jako dítě rozbalující měkký dárek.  Nehýřím radostí, nadšením ani vánočním duchem.

Ale kdyby šlo jen o vybalování… Ve chvíli, kdy něco vítězoslavně vybalíme, nastává napínavá akce s názvem: Do háje, kam s tím??? V mini bytě je to prostě výzva a životní kris kros v praxi. Všude hradby krabic, ale prostoru pomálu. Naštěstí jsme celkem kreativní a zatím jsme si poradili.

Jen roztroušené skleróze se tyhle krabicové manévry vůbec nelíbí. Přiznejme si, tahle nemoc se s bytem ve stylu přeskoč a podlez vůbec nemusí. Při překonávání krabicových hradeb jsem se už přerazil tolikrát, že to ani nemá cenu počítat. Jen dnes jsem epicky propadl krabicí během uhýbání před jinou. Natočit to, je to jasný viral roku.

I přes tyhle akční chvilky jsem rád, že jsme se přestěhovali. Až se „odkrabicujeme“ úplně a vše najde své stálé umístění, čeká nás bezbariérový byt podle našich představ. Už teď si užívám kompletně bezbariérovou koupelnu, která vyhovuje mým neposlušným nohám a rukám. Konečně se sprchuju bezpečně a nemusím se bát držkopádu.

Vyhráno ovšem bude až ve chvíli, kdy vyklidíme i hlavní pokoj, který je stále v intenzivním krabicovém obležení. Do té doby si „užijeme“ ještě spoustu detektivní práce při hledání ztracených věcí. Dobré detektivky jsem vždycky miloval, tak teď mám jednu i v reálu.

Aktuálně jsme vyhlásili pátrání po našem oblíbeném kávovaru. Měl se stěhovat jako poslední, aby se mu nic nestalo, ale záhadně nám sublimoval. Nikdo o něm nic neví, svědci žádní, stopy nula. Důsledně jsem prohlédnul většinu krabic, prošmejdil sklep, ale kávovar prostě nikde. Přitom to není úplný drobeček a jeho rudá barva se nedá přehlédnout. Každopádně to nevzdávám a po vzoru severských detektivek pátrám dál. On někde vyplave, ale čekám ho na totálně nepředvídatelném místě, na které by nepřisel ani Harry Hole. Jen doufám, že ho někdo nechtěně „neuklidil“ do sběrného dvora.

Naštěstí stěhování není jen o nekonečné detektivní patálii a stresových situacích při přeskoku krabicových hradeb. Je to i o příjemném nacházení. Během vyklízení jsem tak narazil na spoustu věcí, které mi spustily nespočet nádherných vzpomínek na společné chvilky s rodiči, manželkou a kamarády. Vzpomínky jsou prostě nejvíc a emocionální otisk ve věcech oceňuju odmalička.

Dalším plusem stěhování bylo zjištění, co doma reálně využijeme. Právě díky stěhování jsme mohli darovat spoustu věcí, které jsme měli navíc. Přebytečné deky, peřiny, nádobí… To vše našlo nový domov. Víc jsem o celé darovací akci napsal už v předvánočním sloupku.

V neposlední řadě jsem si právě díky stěhování uvědomil, jak je na tom moje paměť. Vytváření nových umístění v bytě a jejich následné zapamatování je velkou výzvou. Plus se mi občas stane, že při návratu jedu směr původní byt. Občas je to únavné, jindy lehce ubíjející. Ale to se poddá, jen to chce čas, trpělivost a pokračovat v aktivním trénování paměti. Třeba si pak záhadně vzpomenu, kam se „uklidil“ náš rudý kávovar.

Nechť nás provází síla a pevné nervy při úklidu!

P.S. Děkujeme našim rodinám a kamarádům za pomoc. Bez vás se stěhujeme doteď.

Foto: Pixabay.com

Picture of Sebastián Lukas Kyčerka

Sebastián Lukas Kyčerka

Před několika lety Sebastiánovi diagnostikovali roztroušenou sklerózu, která zasahuje řadu oblastí jeho života. Díky podpoře rodiny, sportu a specifickému humoru snadněji překonává nástrahy vážné nemoci. Spolupracoval s několika neziskovými organizacemi, nevyhnul se ani korporátní sféře, učil a v současnosti je jedním z kmenových redaktorů Inspirante. Sebastiánovo heslo: Nikdy to nevzdávej!

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!

Udržitelnost a etika skupiny ČEZ