Jak podle vás vypadá taková ponovoroční sonda mezi řádky a plány? Co takhle:

Předobraz: Ve všech filmech je spisovatelka někdo, kdo doma hopká v pohodlném oblečení, popíjí z obřího hrnku kafe a s nohama křížem sází do počítače jednu myšlenku za druhou. Je spokojeně zadumaná, tvůrčí, klidná a přirozeně hezká. Zároveň má pro stavy nouze kámoše ajťáka, kamarádku přes hadry a známého přes jídlo. Nikdo jí v době psaní nevolá, nepíše, sousedi neřvou, myčka myje, pračka pere, žárovky svítí, svět je krásnej.

Realita: Zkouším si sednout na postel, ale lupne mi v kříži. Nohu z původně zamýšleného úhlu dostávám do roviny třicet minut a snažím se přitom nezalehnout komp. Z domácího jsou pohodlné a zároveň ucházející (čili se v tom dá vyjít dál než do předsíně) přesně tři kousky – jedna ponožka, šátek a dámské boxerky s akurátně vytlemenou gumičkou kolem pasu. Věčně tu něco zvoní nebo rachtá, a když už je tak pět minut klid, někdo práskne dveřma.

Předobraz: Žena psavec píše, protože má co říct, a to, co říká, opravdu někdo čte. Má přátele, co ji buď čtou a fandí jí, nebo aspoň fandí, protože to řekl scenárista. Stoupá po společenském i kariérním žebříčku, aniž by se musela fotit, tvářit jako extrovert, nebo handrkovat na sociálních sítích. A když šplhat nikam nechce, tak cajk. Kamarádi exoti si přisednou na vybranou šprušli, akorát kvůli product placementu viditelně umístí mobil nebo sluneční brejle.

Realita: Píšu, protože mám co říct, a to, co říkám, opravdu někdo čte, šéfka, korektorka, editor a webmaster určitě. 🙂 Díky, Peťo, Evi, Luďku a Vítku! A dost dalších taky, ale o tom se málokdy dozvím, na rozdíl od toho, že moje články jsou buď moc vtipné, moc vážné, moc dlouhé, moc krátké, akademické, osobní nebo se smajlíkama. Navíc v nich prokazatelně mám něco proti veverkám, trávníkům a trampolínám, které zmiňuju podezřele často, tedy víc než jednou. A vůbec, svět jede vizuál, nechtěla bych to zkrátit na titulky a hesla? Moji přátelé mě čtou, když je moderní fotr na dovolené bez Čeňka a bez wifiny a Zuzka bez tepláků. Na posezení nemají ani čas, ani žebřík. Asi že nejsou exoti. 🙂

Předobraz: Charismatická redaktorka je doma obklopena krásnými věcmi se silnou historií a jediné, co ji tlačí, je tužka, kterou má zapíchnutou ve smotaných vlasech. S psaním nechvátá kvůli kalendáři nebo redakci, ale protože ostatní už má hotovo a pociťuje vnitřní přetlak. Texty ji velmi dobře živí, a jestli ne, zvládá si v mezičase přivydělávat něčím romanticky nekonvenčním, například vymýšlením stylových koblih v rodinné pekárně nebo skládáním ubrousků do tvaru labutí.

Realita: Doma je rozbordelené praktično, protože na historii není v jedna plus okno místo. Leda tak na hysterii z toho, že i když chci spát, musím zas psát. Vlasy mám omotané kolem nouzové fidorky a v místech, kde cítím přetlak, se žádné umění rodit nemá. Dost dobře tam ale může skončit. 🙂 Hodně času trávím sezením a zíráním do monitoru, čímž se nořím do tématu a chytám slinu. To je ale proces, který není nikde nikdy vidět, kromě prázdné ledničky. Můj mozek totiž většinou běží takzvaně na skus, čili souběžně s tím, kdy něco užďibuju nebo usrkávám, ideálně obojí.

Předobraz: Žena s vypsanou fixou svými články mění svět. Píše o něčem, čemu rozumí a věří, a její čtenáři to vědí. Pokud jí někdo chce cupovat řádky, přinese papíry, pastelky, kočku, čokošku a cédo s rockovou hudbou. Zapojí se do vymalování bytu a gruntování s grandiózním finále, ve kterém se vypilovaný výsledek (čili stejný text doplněný o tři čárky a kratší o půlku věty) přečte na párty dojaté rodině a nejbližším. V nastalé diskusi pak životní partner požádá pisatelku nejdřív o podpis, pak o pusu a nakonec o ruku. V následujících měsících společného soužití si krátce po sobě pořídí dva noťasy a jednu pracovnu, nejnovější textový editor a dohromady pět kilo nadváhy způsobených tím, že se míň honí a víc smějou. Mnohem víc.

Realita: Počítač se pořád aktualizuje…

Díky, že tu jste. Přeju nám všem po celý rok spoustu snových i nádherně všedních okamžiků. Napsaných, namluvených, přečtených, sdílených i nesdělitelných, prostě lidských.

Foto: pixabay.com

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!