Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Pocit, že jsme dokázali něco, co se nám zdálo zhola nemožné, je k nezaplacení. Povznášející, posilující. Dodá nám energii do dalších dní, pokusů a životních zkoušek. Jsme totiž daleko silnější, než si vůbec umíme představit.

Proč se vlastně někdy tak moc bojíme, že selžeme? Že nebudeme perfektní? Vždyť všichni se stále učíme, všichni chybujeme. Odhalovat své slabé stránky není snadné, je to však lidské a úplně normální. Naopak bez určité slabosti by následně nebylo naší síly! 

Opakování je matkou moudrosti. Klišé? Ne, je to prověřená pravda. Nikdo učený z nebe nespadl. Co se nenaučíme, nebudeme umět. Tak to je. A k učení patří i omyly. Chyby. To, že máme ještě i dnes před očima červenou propiskou vyryté, tučně podškrtnuté a vykřičníkem vylepšené známkování v sešitech a žákovských knížkách, už nesmí ovlivňovat naše současné kroky a snažení.

Budeme tak skvělí, jak si o sobě budeme sami myslet. Věřit v sebe je nezbytnost. Někdo s tím problém nemá, jiní se tomu učí celý život. Pilovat a pilovat. Je to dřina, která se však rozhodně vyplatí. Nikdy se nezavděčíme všem, nemůžeme být tedy závislí jen na pochvale a požehnání druhých. To je cesta do pekel a těžkých duševních stavů, proher. Čím víc totiž o sobě budeme pochybovat, tím víc budeme chybovat. Budeme se cítit svázaní a nesvobodní. Připravíme se tak o mnoho šancí, krásných vítězství a emocí. Těch, které nám říkají, že jsme opravdu dobří. Že máme na víc. Že stojí za to těšit se na každý nový den a překvapení, která nám přijdou do cesty.

Důvěra a víra v sebe sama je základním pilířem pro přežití. Takové, které mění přežívání v opravdu kvalitní bytí. Jsme tu od toho, abychom byli šťastní. Abychom i jiné dělali šťastnými, tím zároveň lepšími. To mohou jen ti, kteří jsou opravdoví. Autentičtí. Pravdiví k sobě i okolí. A to bez zdravého sebevědomí možné není.

– Když se učíme důvěřovat sami sobě, začínáme žít. –

Johann Wolfgang von Goethe

– Víra nás dělá v slabostech silnými, v chudobě bohatými, ve smrti živými. –

Charles Spurgeon

Foto: pixabay.com

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!