Slavní s handicapem: Sarah Bernhardt

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Sarah Bernhardt, rozená Henriette-Marie-Sarah Bernardt, byla francouzská herečka, jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století. V roce 1905 utrpěla úraz kolena, v důsledku čehož musela v roce 1915 podstoupit amputaci pravé dolní končetiny pod kyčelním kloubem. I poté se však herecky angažovala, během první světové války hrála ve stanech, stodolách a lazaretech na improvizovaných jevištích. Byla jmenována profesorkou na pařížské konzervatoři a byla také členkou Čestné legie.

Sarah Bernhardt se narodila 22. října 1844 v Paříži. Byla nejstarší a také nemanželskou dcerou Judith-Julie Bernardtové. Ta byla dcerou nizozemského varietního podnikatele židovského původu jménem Moritz Baruch Bernardt. Její matka byla nemajetná a působila v Paříži jako kurtizána pod jménem „Youle“. Na přání otce byla Sarah Bernhardt pokřtěna, pak byla svěřena do pěstounské péče. V osmi letech byla poslána do penzionátu a od roku 1854 navštěvovala klášterní školu ve Versailles. O čtyři roky později pro ni vévoda de Morny, nevlastní bratr Napoleona III. a milenec její matky, domluvil výuku herectví v divadle Comédie-Française.

V roce 1862 debutovala v titulní roli Racinova dramatu Ifigenie. Již tehdy používala umělecké jméno Sarah. Ovšem po několika měsících bylo její angažmá přerušeno, neboť se poprala s kolegyní a z divadla byla propuštěna. Hrála poté vedlejší role na malých scénách. Roku 1868 opět získala významnější roli – vystupovala v pařížském divadle Odéon v Lucemburských zahradách ve hře Kean od Alexandra Dumase staršího. Roku 1870 během prusko‑francouzské války, kdy byla divadla uzavřena, Bernhardt pečovala o raněné. Po válce se opět vrátila do Comédie-Française.

Zažívá kariérní vzestup a je považována za nejvýznamnější herečku tehdejší doby. Kritiky ve Francii byla oslavována jako „zlatý hlas“ či „božská“. V roce 1882 se vdala za Jacquese Damalu, což byl atašé řeckého velvyslanectví v Paříži a věnoval se také herectví. S Bernhardt proto otevřeli vlastní divadlo – ředitelem se stal její syn Maurice. Brzy se však dostalo do finančních nesnází a zbankrotovalo. Hlavní příčinou byla Damalova závislost na morfiu a hazardních hrách. Nakonec partneři začali žít odděleně a roku 1889 Damala umírá. Pro Bernhardt byla tato ztráta krizová a znamenala i snížení jejích financí. Vyrovnávala je zahraničními turné, na něž jezdila s vlastní hereckou společností. Vystupovala v Londýně, USA, Rusku, Nizozemsku, Itálii, Řecku, Belgii a dalších zemích, dvakrát vystupovala i v Praze v Národním divadle. Za zmínku stojí, že odmítala zavítat do Německa.

Její zásluhy byly oceněny v roce 1906, kdy byla jmenována profesorkou na pařížské konzervatoři, od roku 1915 byla členkou Čestné legie. Překážkou, i když nikoli definitivní, se stal její úraz kolena v roce 1905. Po deseti letech podstoupila amputaci pravé dolní končetiny pod kyčelním kloubem, ani to jí však nezabránilo pokračovat v kariéře. Během první světové války hrála ve stanech, stodolách a lazaretech na improvizovaných jevištích.

Sarah Bernhardt byla mnohostranná a talentovaná herečka, jež dokázala obsadit klasický repertoár i moderní hry. Byla ideální herečkou éry romantismu, který si potrpěl na přehnané deklamace a velká, rozmáchlá gesta. Proslula krásným hlasem, pohybovou elegancí a temperamentem. Dokázala ztvárnit i mužské role – nejznámější je její Hamlet od Williama Shakespeara. Další úspěchy měla ve hrách Victora Huga. Nejdůležitější hrou jejího života se stala Dáma s kaméliemi, kterou napsal Alexandr Dumas mladší. Odpovídala temperamentu úspěšné herečky i vkusu tehdejšího publika, tuto roli hrála až do pozdního věku. Jako Dámu s kaméliemi ji na její žádost ztvárnil na plakátu i malíř Alfons Mucha, toto dílo je považováno za jeden z vrcholů secesní grafiky prvního období, podobně jako Muchovy plakáty ke hrám Lorenzaccio nebo Médea. Mucha pro ni navrhl i šperky.

Bernhardt dostala role také v začínajícím filmu, hlavní ztvárnila ještě v 67 letech. Divadelní hry rovněž překládala, psala lehké hry a romány, ale bez většího úspěchu. Jejím nejúspěšnějším dílem jsou memoáry Můj dvojí život z roku 1907. Věnovala se také malbě a sochařství.

Její život zaujal mnoho umělců, spisovatele Marcela Prousta inspirovala k postavě herečky La Berma v díle Hledání ztraceného času. Její život byl ztvárněn ve filmu Neuvěřitelná Sarah z roku 1976 s Glendou Jacksonovou v titulní roli. Bernhardt byla známá také excentričností a náladovostí. Měla celou řadu milenců a v bytě chovala řadu zvířat, vedle psů a koček třeba i papouška, opici, chameleona, geparda a lva. Zemřela 26. března 1923 v Paříži na selhání ledvin, pochována je na hřbitově Père Lachaise.

Sarah Bernhardt okolo roku 1864

Foto: pixabay.com & wikimedia.org

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!