Středočeští cestující s průkazem ZTP a ZTP/P jezdí nově od prvního dubna ve vnějších pásmech Pražské integrované dopravy za peníze, konkrétně za čtvrtinu plné ceny jízdného. Nečekané opatření vyvolalo tolik otázek, že jsme o reakci požádaly přímo Petra Boreckého (STAN), radního pro dopravu Středočeského kraje. Ten za rozhodnutím stojí, avizuje však také razantní změnu systému odbavování v příměstských autobusech, od které si slibuje odstranění většiny stávajících bariér. Ne náhodou se tak většina rozhovoru po úvodním slově točila kolem nich.

Kvůli kontextu začnu trochu zeširoka. Jako stát, kraj i obce musíme fungovat dlouhodobě udržitelně nejen ve vztahu k životnímu prostředí, ale i k financím. Jenže jsme si v uplynulých deseti, patnácti letech zvykli být cosi jako dotační narkoman, který realizuje projekty hlavně proto, že jsou dotované z Evropské unie, norských a jiných fondů, a navíc jsme žili nad poměry, protože předchozí vlády si jednoduše část voličů kupovaly, aniž by na to ten stát měl. Bobtnání státu a veřejného sektoru se dále promítalo i do hospodaření krajů a obcí, až do situace, ve které jsme teď, kdy příjmy tak tak stačí na provoz kraje a veškeré investice se dělají na dluh. Do toho je potřeba oddlužovat krajské nemocnice. To byl výchozí stav. Takový systém nevyhnutelně směřoval do zdi, a i když kormidlo neotočíme hned, bylo třeba začít s opatřeními. Potřebujeme zastavit neudržitelný nárůst výdajů na veřejnou dopravu, zahájit takové reformy, aby byla dlouhodobě udržitelná a provozovatelná a připravit ji na přechod na bezemisní dopravu. 

Ano, to je srozumitelné.

Od prvního ledna jsme zavedli standardy dopravní obslužnosti, což je systém, který vnáší pořádek do spolufinancování veřejné dopravy mezi městy, obcemi a krajem. Hned za tím je finanční balancování, kam spadají právě změny tarifů a jejich racionalizace. Spolu se soutěžemi na nové autobusové a železniční dopravce se připravuje úplně nové tarifní schéma, tedy řečeno naprosto otevřeně – zdražování a rušení slev. Pro vaši představu – teď tarify kryjí náklady veřejné dopravy zhruba ze 23 %, zatímco ještě v roce 2007 to bylo 45 %, tedy stejně, jako to mají například na Slovensku v Bratislavě. Přitom v Německu jsou někde mezi 50 a 70 % a ve Švýcarsku ještě výš, až k 80 %. Zkrátka tu máme vzhledem k rozsahu a kvalitě dopravy neúměrně nízké jízdné. Vždyť cestující do prvního pásma ročně zaplatí zhruba 3500 proti 16 000, na které náklady reálně vyjdou! Stát má jediný příjem z daní a každou takovou slevu musí zaplatit tak, že peníze vezme někomu jinému. Ale komu? Kdo to zaplatí?

Vy se tedy chcete s náklady dostat kam? Alespoň k těm padesáti procentům?

Ano, tak to mám v hlavě. Já samozřejmě vím, že veřejná doprava je určitým typem služby, a nemůžeme tedy chtít pokrýt 100 % nákladů, ale když budeme schopni pokrýt tak polovinu, uvolní se tím zhruba miliarda korun ročně, kterou budeme moci dát tam, kde teď zoufale chybí – do školství, zdravotnictví, sociálních věcí…

Proti tomu jistě nelze nic namítat, ale zatímco o úpravách tarifů pro určité skupiny cestujících se mluvilo buď od voleb, nebo od ledna, o tom, že se změna dotkne i cestujících s handicapem, nemluvil vůbec nikdo.

Vždyť cestující s handicapem jsou úplně stejní jako všichni ostatní, jen jim zpravidla někde něco chybí, abych tak řekl. I ve své firmě jsem měl skvělé kolegy s handicapem. Ostatně sám neslyším, takže jsme si navzájem nebrali servítky a měli mezi sebou dost černý humor. Nebral jsem na ně žádné dotace, a nevnímám je tedy jako nějakou separátní a privilegovanou skupinu. Já jsem obecně zastánce toho, že čím menší závislost na státu, tím lépe a takto přistupuji i ke slevám. Ať klidně i ZTP cestující jezdí za plnou sazbu.

Až tak? Jenže sleva 75 % je v meziměstské dopravě pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P garantována zákonem.

Až tak, a o tom zákonu samozřejmě vím. Chtěl jsem tím spíš podotknout, že ve slevách byl podle mě Martin Kupka (ministr dopravy, ODS) ještě velmi mírný, já bych je radikálně omezil nebo zrušil, klidně všechny tak, jak to bylo do roku 2017. Včetně té důchodcovské, vždyť dnešním důchodcům bylo v 90. letech kolem čtyřicítky, to už se mohli zabezpečit. Jenže stát neudělal důchodovou reformu, což v konečném důsledku vedlo k radikalizaci důchodců, kteří jsou teď ochotni volit i antisystémové strany, které jim slibují, že se o ně postarají. Stát ale nemá mít tuhle ochranitelskou roli.

Chápu, co tím chcete říct, ale to pořád nevysvětluje, proč se o zavedení jízdného pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P nemluvilo. Pokud vím, informace o tom byla na stránkách PID uveřejněna 16. března s platností od 1. dubna, takže se k tomu nemohly vyjádřit ani patřičné organizace, neřešily se praktické dopady tohoto opatření.

Já taky netvrdím, že děláme všechno správně. Když to zkrátím, tak toto byla chyba. Původně to mělo být od prvního června, k prvnímu dubnu nás svým způsobem dotlačilo rozhodnutí vlády. A když už promítáte změny do systému odbavování a přeprogramováváte, uděláte to všechno naráz, i když technicky byly nějaké úpravy ještě ke 12. dubnu. Vím, že s tím nesouhlasíte, ale podle mě je ta změna potřebná a správná, navíc nás čekají mnohem krušnější časy, tohle je jen předehra.

Zeptám se tedy ještě jinak. Co když zpoplatnění jízdenek invalidům přepravu zbytečně komplikuje, troufám si říct neúměrně té ceně, kterou za to kraj získá?

Já vám rozumím, i proto, že jsem jako starosta Úval kdysi párkrát absolvoval s Pražskou organizací vozíčkářů cestu na radnici například se zavázanýma očima a podobnými tipy a triky a vím, jak je důležité mít to pochopení a jít co nejvíce bezbariérovým směrem. Ale na druhou stranu, a teď se omlouvám za upřímnost, postižení přece z nikoho nedělá nesvéprávného kriplíka. Jestliže je někdo opravdu chudý a nemůže si tu částku dovolit, pak to má řešit systém sociálního zabezpečení. Zároveň ale tím nastaveným sítem vždycky někdo propadne, tomu se bohužel zabránit nedá. Vždycky někomu šlápnete na kuří oko. Vím, že v tomto jsem sociálně tvrdý, ale nelze kvůli tomu počítat, že se žádná opatření dělat nebudou.

A pokud není problém v částce za jízdenku, ale spíš v bariérách? Co když se kvůli nim cestující přikloní k automobilové dopravě nebo si s sebou budou muset pokaždé brát průvodce, často zdravého, ekonomicky aktivního člověka, který pak jede za nula. To je přece ještě větší ekonomický nesmysl, nebo ne?

To, o čem mluvíte, úzce souvisí se systémem odbavování cestujících ve středočeských příměstských autobusech, kdy nastupujete pouze předními dveřmi, řidič vás odbaví a potom jdete dál. Tady my chystáme zásadní změnu – cestování bude fungovat stejně jako v Praze. Půjde tedy nastupovat všemi dveřmi, jízdenku si zařídit v terminálu nebo v PID Lítačce a na všechno budou dohlížet revizoři.

Za jak dlouho se systém odbavování takhle změní, kdy myslíte, že to nastane?

Vidím to na Lomikare, Lomikare, do roka a do dne.

A vyplatí se vůbec nasadit revizory?

Paradoxně ano, v konečném důsledku to ziskové bude, protože doteď hlavně v ranních špičkách a v okrajových částech kraje řidiči odbavovali způsobem „tak hlavně běžte“, k tomu máte i nemalé procento jízd načerno. Nový způsob odbavování také vyřeší to lovení drobných, zdržování u řidiče a obtíže při nastupování.

Promiňte, ale nevyřeší.

Jak to, že ne?

Když budu chtít, nastoupím si sice jako cestující s handicapem předem, aby mě řidič dobře viděl, ale jednak nemám jistotu, že se vůz nerozjede, než se usadím, a i kdyby ano, tak si mám jízdenku někde za Prahou kupovat v trafice? To je pro člověka s handicapem další zbytečná komplikace. Nebo jak dobře přístupné budou ty terminály?

Teď vám asi nerozumím. Budou v autobuse, a tudíž přístupné, v čem je problém?

Například jsou často ovládané jen dotykově, navíc jsou v autobusech rozmístěné různě. Máte tedy technicky dobře podchycené, že si všichni cestující budou moci pohodlně koupit lístek?

Určitě bude možné pořídit si ho online, ale pokud myslíte například hlasové ovládání terminálů, tak to jsem si téměř jist, že řešeno nebylo. Nicméně ve všech nových výběrových řízeních máme požadavky na bezbariérovost a snažíme se také co nejvíce zařazovat moderní technologie, i když až do roku 2024 u autobusů a 2029 u železnice jedeme ještě podle smluv předchozího vedení.

On termín „bezbariérovost“ je velice široký, jak to máte specifikované? Vznášíte průběžně požadavky na konkrétní vybavení, například akustické majáčky?

Na to vám já neodpovím, ale propojím vás (a skutečně ihned telefonuje) s náměstkem IDSK pro dopravní obslužnost a zároveň rovnou navrhuji, že společně vytvoříme jakousi platformu s pravidelnými konzultacemi se zástupci organizací handicapovaných tak, aby byly vozy co nejvíce přístupné lidem s různými typy postižení a abychom využívali co nejmodernější technologie. Protože je jasné, že něco jiného bude potřebovat neslyšící cestující, nevidomý cestující a cestující, co špatně chodí. Budu sám rád, když to bude fungovat. (Z telefonátu vyšlo najevo, že dopravci už nyní spolupracují například s organizací SONS, ale uvítají i další podněty v rámci navrhované platformy).

A co postoj samotných řidičů? V diskusích PID na sítích vyšlo najevo, že neměli patřičné informace včas a hlavně si od změny slibovali stylové sjednocení a zjednodušení tarifů, což se zpoplatněním jízdného ZTP cestujících, notabene uvedených pod označením „zvláštní“, fakt nestalo. Přitom i oni by mimo jiné byli pro jízdné zdarma těmto cestujícím zachovat, právě kvůli plynulosti provozu a jiným praktickým dopadům.

Tak pro řidiče by bylo nejjednodušší, kdyby zdarma jezdili všichni. Ale jak jsem už řekl – připravujeme změnu tarifního odbavení ve středních Čechách a vždy jde o určitý kompromis mezi požadavky všech. Ještě jinak – za ta dlouhá léta nebyl nikdo ochotný s tím něco dělat, takže teď jsou  opatření o to bolestivější. Vím, že je velmi pravděpodobné, že mě to bude stát křeslo radního, ale já na něm nijak nelpím. Funkce není mým cílem, ale prostředkem něco dělat. Věřím tomu, že to, co děláme dnes, zajistí, aby systém mohl dobře fungovat pro všechny vrstvy třeba i za deset let, což by se jinak určitě nestalo. 

Dobře, přesto je to pro středočeské řidiče i invalidní cestující novinka, která s sebou nese dost nedorozumění. Ono není příjemné se dohadovat o výši jízdného, ani se nechat třeba zpražit za to, že vůbec máte něco jako ZTP. Kvůli pár korunám mi to přijde vysloveně nedůstojné.

Přál bych si mít kouzelný proutek, kterým bych mávnul, aby tato nedorozumění zmizela, ale nemám ho. Řidičů je obecně nedostatek, takže se nabírá kdekdo, kdo umí točit volantem a má příslušný řidičák. My apelujeme na dopravce a zdůrazňujeme nezbytnost customer friendly chování, ale je to také o vývoji celé společnosti, o tom, jak se k sobě navzájem chováme, k menšinám nejen zdravotním, ale i etnickým nebo třeba sexuálním, ke starším občanům, k uprchlíkům. Já sám považuji zdvořilost za samozřejmost a ani nevím, co bych k tomu dodal jiného.  

Dlouho se diskutuje také to, že cestující s invalidním důchodem třetího stupně, kteří nemají průkaz ZTP nebo ZTP/P, budou mít od léta jízdné s 50procentní slevou. Vím, že jde o rozhodnutí ministerstva, ale můžete zaručit, že v budoucnu nevznikne tlak na to, aby držitelů průkazů ZTP nebo ZTP/P ubylo?

Já ale opravdu netuším, jakým směrem se ubírají záměry vlády, takže na to neumím odpovědět.

Je totiž frustrující vidět, jak jdou některá opatření proti sobě a jak lidé s handicapem nejsou coby voličská skupina bráni v potaz. Relevantní volební programy jsou obvykle velmi vágní a oni tak z diskusí a plánů velice často úplně vypadávají.

Ale vždyť u mě vidíte, že to tak není! Dal jsem vám rovnou relevantní kontakt a jsem rozhodně pro, ať se ta diskuse vede, dohlédnu na to. Chci, abychom spolupracovali v tom, jak co nejvíc technicky usnadňovat život těmto spoluobčanům ve veřejné dopravě. Ale na druhou stranu vám nemohu slíbit, že budu vždycky dělat rozhodnutí, se kterými budete souhlasit.

Dobře, ale šanci se takhle zapojit bychom nedostaly, kdybychom si s vámi nedomluvily rozhovor. Přece není v pořádku udělat nejdřív nějaké rozhodnutí, a až potom o něm dávat vědět, nebo dokonce zjišťovat jeho dopady.

Vždyť vy se mnou tu diskusi vedete a velice kultivovanou, za to jsem velmi rád. Je to celé o vnímání, o tom, jestli od státu očekávat ochranitelskou roli nebo spíše jakýsi servis služeb, do kterých nějak přispíváte nebo z nich naopak čerpáte. Neříkám, že je vždycky všechno ideální, ale i když zvolené řešení není nejlepší, je důležité se rozhodnout a nějak začít. 

Je tedy z vašeho pohledu reálné některá témata, která se dotýkají lidí s handicapem, vůbec otvírat, natož prosadit, když mají buď nízkou prioritu, vyvolávají nezájem nebo kontroverzi?

Dámy, ani já se přece jako politik nenarodil, jen mi nebylo jedno, jak to kolem mě vypadá a funguje. A jako starosta Úval jsem při prosazování změn byl kolikrát sám proti celému městu, měli mě za hovado. Dneska už mi mnozí dávají za pravdu a ten výsledek vidí… Šance tu tedy určitě je, zkrátka ta témata do veřejného prostoru vnášejte. Když si budete říkat, že to nemá cenu ani otvírat, nehneme se vůbec nikam.

S přispěním Nicole Fryčové

Petr Borecký
Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!