Je ráno. Zvoní mi budík a mně se nechce vstávat. Ale musím, protože jsem dospělá a mám povinnosti. Taky však vím, že jsem trochu jiná, co se týče cirkadiárních rytmů. Jsem sova. Funguju večer. Určitě jste o těchto pojmech (sovy a skřivani) ve vztahu ke spánku a fungování během dne už slyšeli. Je to známý koncept, nyní navíc podpořený výzkumy. Má se to tak, že naše společnost je nastavená pro skřivany – pracovat ráno až do odpoledne. Tito lidé nejlépe fungují hned po probuzení a naopak večer mají „vypnuto“. Zato já mám potřebu přes dopoledne spát a vyhovuje mi aktivita v druhé polovině dne. Okolí to často vnímá jako lenost, ale není tomu tak. Faktem je, že jsme na fungování podle skřivanů tak zvyklí, že nám to přijde úplně normální. A kdokoliv, kdo vybočuje, je na černé listině. Co s tím? Je to jako s lidmi s introverzí. Těch je také ve společnosti méně a může se zdát, že jsou biti na tom, že nemají měkké dovednosti – mezi které patří především sociální schopnosti (kooperace, zvládání zátěže, ovlivňování ostatních aj.). Ale určitě jste viděli nejeden TedTalk, kde řečník vyjmenovává benefity introverze.
Nebudu tady fňukat, jak jsem na tom špatně. Naopak. Mám flexibilní práci, kterou lze mému nastavení přizpůsobit. Shodou okolností jsem tedy introvertní sova a někdy mám pocit, že jsem odsouzená k životu v temném nočním lese mimo civilizaci. Naštěstí mě však moje okolí brzy vyvede z omylu. Což je vzhledem k občasným úzkostem víc než potřeba. A jak už jsem naznačila, všechny mé problémy se s večerem uklidňují. Vím, že nastává ta posvátná část dne, kdy vše utichne, nikdo nepracuje, nikdo nevolá ani nepíše maily a já mám klid. A to je přes všechnu moji lásku k práci a k životu k nezaplacení. Opravdu si to užívám. Paradoxně v tomto klidu mám energii a prostor pracovat. Takže je podvečer, já píšu tento sloupek a jsem šťastná. Navíc je krásný slunečný den, takže možná ještě vylezu ven. Což je pro mě opravdu svátek. Přeju sama sobě i vám, ať je takových dní co nejvíc.
Foto: Pixabay
