Na některá poprvé se zapomenout nedá, a to ani nemusí být májová.
Mělo mě varovat, že „Zásilkovna funguje lépe s aplikací“, ale nevarovalo. Ani mi nepřišlo divný, že se před tou obří červenou vymožeností sem tam komíhá zmatenej a frustrovanej člověk, co na ni dost nepřítomně zírá, pokud teda už nekope. Přičítala jsem to bohaté nabídce alkoholu v prodejně opodál.
Takže pozor. Se sebevědomím otrlé vyzvedavačky věcí jsem poprvé v životě stanula před Z-Boxem. Stojím, čumím a přepočítávám.
Hledám něco, co bude vypadat jako monitor, displej, klávesnice. Něco, na co budu moct napsat kód, aby se přihrádka otevřela. Marně. Koukám nahoru, dolů, doleva, doprava, z boku a nic. Úplně se mi zavařil mozek. To fakt až fyzicky bolí. Nepočítala jsem s tím, že kvůli knížce o posilování budu muset vyvinout značnou schopnost strečinku a pozdravů slunci už při vyzvedávání, ale co už.
Nakonec si všimnu návodu na přední straně. Stáhnu appku, výběrem obrázků s motorkama potvrdím, že nejsem robot, i když jistá si fakt nejsem, zapnu všechno, co zapnout mám… a nic. Tam někde uvnitř, hluboko a neproniknutelně uvnitř, je moje zboží. A zjevně tam hodlá zůstat.
Zachovám se tedy přísně logicky: oblejzání absolvuju ještě jednou, oči na šťopkách. Pak udělám totéž, ale s mobilem různě namířeným na místa, kde by čistě teoreticky mohlo bejt něco jako čtečka. Vím, že to nebylo chytrý, ale chtěli jste se někdy dostat někam, kam nemáte přístup? Tak vidíte. Kdyby to po mně v tu chvíli chtělo sken sítnice nebo vzorek moči, tak za sebe fakt neručím.
V návalu nejvyšší nouze jsem na ten nedobytnej tentononc začala vlídně hovořit. Kdyby tam někde byla štěnice a taková ta robotická asistentka s kreativním jménem typu Zanzibar, která přesně ví, jak vám může pomoci, když hlesnete něco jako otevřiseužkrucinálfagot. Odkáže vás na helpdesk a sérií smajlíků vám vnutí, že jste s jejími službami byli spokojeni. Možná mě pošle domů pro tatranku, nechá mě udělat tři dřepy a pak se smiluje, že jsem si knihu už odmakala. Nebo mě odsune o tři metry vedle za Alzákem, kterej tam ten displej má.
Zvažuju návštěvu prodejny hojně zásobené alkoholem.
Nebudu brečet na veřejnosti, nebudu brečet na veřejnosti, nebudu bre…
Fakt je mi ouzko. Já chtěla jen knihu. Žádný registrace, potvrzování, appky, mobily, kódy, konektivitu.
Nakonec volám domů. E.T. volá domů, že má Z-Box, kód, mobil a dohromady to nelícuje.
Ještě aby, když na mě knížka čekala v prodejně vedle. V tý s alkoholem.
Možná že umělá inteligence ví něco, co já ještě ne, ale snad se mnou květen o moc víc cvičit nebude.
Foto: Pixabay
