Dlouhá léta jsem patřil mezi ty, kteří se v čajové kultuře doslova ztrácejí. Sáčkový čaj jsem s železnou pravidelností přelouhoval nebo jsem ho ani nezalil, čímž vznikla stoprocentní „suchá verze“. U sypaného čaje jsem pro změnu málokdy odhadl poměr vody a čaje, a výsledný nápoj se tak nedal pít. Případně jsem na něj úspěšně zapomněl a vypěstoval si tím v hrnku nevzhlednou plíseň. Na základě těchto negativních zkušeností byl čaj na chvostu mých zájmů.
Obrat přišel až s mou manželkou, která čaj miluje a rozumí mu. Doteď ji obdivuju, jak svého čajového barbárka trpělivě zasvěcovala do tajů čajové přípravy. Můj čajový rejstřík se tak prudce rozrostl a já ho konečně přestal rozdělovat na ovocný, bylinkový a roští, jak jsem překřtil pravý čaj vyrobený z lístků čajovníku. Věřím, že z třetího označení by se nejeden znalec na místě orosil a zdrhnul světelnou rychlostí.
Ženu mé neznalosti naštěstí nepohoršovaly, ale upřímně ji rozesmávaly. A to i případě, kdy jsem o jednom čaji prohlásil, že vypadá (a chutná) jako plesnivá bažina. Na mou obranu: netušil jsem, že patří mezi její nejoblíbenější.
I přes všechny tyto nepatřičné výrazy mě vzala i do její oblíbené čajovny, kde jsem se při prohlížení aktuální nabídky cizokrajných čajů totálně ztratil. Chytal jsem se jen u klasiky typu Babiččina zahrádka.
Ale žena se mnou měla mnohem vyšší cíle, které jsem totálně zhatil, když jsem pravý čaj osladil umělým sladidlem. Dodnes se divím, že mě v tom čaji rovnou neutopila a tuhle „chybičku“ ustála jen s překvapeným pohledem a výbuchem smíchu. Nu, zamilovanost překousne i do nebe volající čajové barbarství.
Teď mi už naštěstí podobné eskapády nehrozí. Roští jsem ze slovníku vymazal, umělá sladidla nepoužívám a čajování mi jde mnohem líp. Sice ne tak dobře jako mé ženě, ale i snaha se cení. Ostatně sama mi dnes řekla, jak je hrdá na to, kam jsem se v čajování posunul. A to i přesto, že to není můj top koníček.
Čaj totiž nepřekvapivě nespadá do kategorie sport, který je se mnou spojený nejvíc. I když… v jistém ohledu tyhle oblasti propojuju. Po pohybové aktivitě totiž pravidelně regeneruju právě s šálkem/hrnkem oblíbeného čaje, u jehož přípravy relaxuju, nemyslím na všední problémy, soustředím se na pohyby rukou a následně si ho vychutnávám všemi smysly. Je to takový můj malý zázrak, za který vděčím manželce.
Moc jí děkuji za nahlédnutí do pestrého čajového světa. Chtělo to ty nejpevnější nervy a notnou dávku smyslu pro humor. Díky ní je tak čaj naším společným zájmem, což dokládá také fakt, že hrál důležitou roli i na naší svatební hostině. Na té proběhla profesionální příprava čaje pod vedením našich dvou kamarádů, která byla dokonalým zakončením slavnostního dne.
Nechť nás provází čaj i v dalších společných letech!
Foto: Terry Mareček
