Nenaznačuji tím, že mám partnera, co je neskutečné zvíře, navíc že bych na jeho „srst“ byla pořádně přecitlivělá. Ano, zamilovaná jsem. Do přírody a do našich rodinných mazlíčků. Co naplat, že má alergie, ekzém a kopřivka se této vášni demonstrativně vzpouzejí. Je to taková „hepčí láska“.

Vím, že na imunologii a alergologii by mě vynesli v zubech rovnou před nemocnici. Paní doktorko, doufám, že tyto řádky nikdy číst nebudete! Jenže jsou situace, kdy srdci neporučíte. I když nejde o lidi. Možná o to víc. 

V rodině máme úžasnou ovčandu a stejně jedinečnou kočičandu. Oba tvorečkové našli hřejivý domov místo útulků, nebo ještě horší budoucnosti někde na ulici. O to vděčnější mi připadají. Ale ona to vlastně není vděčnost – je to nefalšovaná bezpodmínečná láska. Ani slzení a pálení očí, otékání a škrábání se, tucty posmrkaných kapesníků a bezesných nocí mi nezabrání, abych byla u toho. U sledování a účastnění se jejich životů. I když jen občas.

Copak je možné zakázat si vidět kukadla plná laskavosti a zvídavosti, pozorovat rošťácké výrazy i dovádění a cítit něžné oždibování, olizování a tulení? Dojemné okamžiky, když si packami přitáhnou vaši ruku a dávají vám najevo, že jste v danou chvíli tou nejdůležitější a nejmilovanější bytostí na světě… Tomu jednoduše podlehnete. Slupnete antihistaminikum a drbete dál. Miláčky i sebe. Čas kolem zůstává stát. Vnímáte jen slastné vrnění a mhouření a ani nevíte, komu je vlastně líp. Nejkrásnější je, že všichni dáváte, přitom nikdo nic za to od nikoho nechce. Snad jen pamlsek navíc a přitlačit na bříšku. Neřeší se hlouposti ani zákeřnosti. Jenom jste. A máte rádi.

A peklo alergikovo? Však ono zase přejde. Nedá se svítit, ale diagnóza a handicap někdy zkrátka musí jít stranou. Dokud je situace únosná, dávám přednost předení (kočičímu i svému) a slintání (ne vlastnímu, psímu). Hepčí! Tak na zdraví a na lásku!

─ Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho, co říká, je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo, co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc než obrovská faleš.  – 

Leonardo da Vinci

– Dokud člověk nemiluje zvíře, část jeho duše zůstává neprobuzená. – 

Anatole France

Foto: Pixabay

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!