Stalo se vám, že vám lékař nebo jiný zdravotník nechtěli ukázat vaši zdravotní dokumentaci nebo kopii lékařských zpráv? Že tyto vaše cenné údaje nepochopitelně považovali pouze za své? A když už svolili k tomu, abyste do dokumentace nahlédli, vyžadovali za tento výkon vašeho práva uhradit finanční obnos? To je jen několik příkladů z mnoha, s nimiž se ve své praxi setkávám.
Osobně už samo řádné vedení zdravotnické dokumentace považuji za součást postupu lege artis (podle pravidel lékařské vědy) při poskytování zdravotní péče. Vždyť na jedné straně je řádně vedená dokumentace dokladem o postupu lékaře vůči pacientovi, a může tedy chránit lékaře v situaci, kdy léčba i přes všechnu snahu není úspěšná, od trestního stíhání nebo civilní žaloby na ochranu osobnosti. Správně vedená dokumentace pomáhá lékaři prokázat, že při léčbě postupoval lege artis a nezanedbal lékařskou péči ani neprojevil neznalost správného léčebného postupu. Může být však také důležitým podkladem pro pacienta v případě, že se domáhá odškodnění za nesprávně provedenou péči.
Přečtěte si tento článek a buďte si vědomi svých práv, tedy toho, co si k vám nemocnice či lékař mohou podle zákona dovolit a co vám nemohou odepřít.
S jakými otázkami týkající se zdravotnické dokumentace se nejčastěji setkávám?
1) Může mi zdravotnické zařízení odmítnout poskytnout některé informace z mé dokumentace?
V zákoně je jasně stanoveno, že pacient má právo na veškeré informace ze své zdravotnické dokumentace, měla by mu být tedy zpřístupněna celá. Taktéž podle čl. 10 odst. 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně je každý oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu.
2) Jak mám postupovat, když lékař nereagoval na mou žádost o poskytnutí kopie mé dokumentace?
V případě, že již uplynula lhůta 30 dní od doručení vaší žádosti, kontaktujte daného lékaře, pokuste se zjistit, proč vám dosud nebyla kopie dokumentace vydána, a znovu o její vydání požádejte. Jestliže i přes opakovanou žádost budete odmítnuti, můžete na postup lékaře podat stížnost nebo se bránit žalobou podanou k příslušnému soudu. Postup podání stížnosti je upraven v § 93 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
3) Kdo mimo mě (pacienta) může do dokumentace nahlížet?
Podle § 65 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, jsou to: Zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta. Dále osoby určené pacientem, zákonným zástupcem nebo opatrovníkem pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba a osoby blízké zemřelému pacientovi v rozsahu stanoveném § 33 odst. 4 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
Bez souhlasu pacienta, avšak toliko v jeho zájmu, mohou do jeho dokumentace podle § 65 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, nahlížet osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, soudní znalci, revizní lékaři pojišťoven, pověření členové České lékařské komory, Veřejný ochránce práv v souvislosti s jeho šetřením a některé další kontrolní orgány.
4) Je správné, když je po mně za kopii dokumentace požadován poplatek 1000 Kč?
Zákon o zdravotních službách v § 66 odst. 3 připouští možnost, aby bylo poskytnutí kopie dokumentace zpoplatněno, mohou však být požadovány jen náklady skutečně spojené s pořízením dokumentace. K tomu účelu musí zdravotnické zařízení umístit na veřejně přístupném místě ceník pořízení výpisu či kopie. Vytištění dokumentu nebo vytvoření kopie na CD nosiči obvykle nebývá nákladné, z toho důvodu by se pevná částka 1000 Kč jevila jako nepřiměřeně vysoká.
5) Mám nového obvodního lékaře. Co se stane s mou dokumentací u původního lékaře?
Původní lékař je povinen originál zdravotní dokumentace uchovat, neměl by tedy putovat s pacientem k novému lékaři. Dosavadní lékař je však podle § 45 odst. 2 písm. g) zákona o zdravotních službách povinen předat nově zvolenému lékaři všechny informace o pacientovi, aby byla zajištěna návaznost poskytování všech zdravotnických služeb. V praxi se tak děje nejčastěji zasláním výpisu ze zdravotnické dokumentace či zasláním celé její kopie.
6) Jak dlouho má být moje dokumentace zdravotním pracovištěm uchovávána?
Dobu uchování dokumentace upravuje Příloha č. 3 k vyhlášce č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Obecně platí, že dokumentace se uchovává po dobu 5 let. Tato lhůta se však mění podle toho, kdo dokumentaci vede. Praktický lékař včetně pediatra je např. povinen uchovat dokumentaci svého pacienta 10 let od změny registrujícího lékaře. Shodná lhůta platí i pro situaci, kdy pacient zemřel. U registrujícího gynekologa, zubaře a dalších ambulantních specialistů musí být dokumentace uchována jen pět let po posledním poskytnutí zdravotních služeb pacientovi. V nemocnicích se záznamy uchovávají až 40 let, v léčebnách dlouhodobě nemocných je to 20 let.
Několik rad závěrem:
Mějte na paměti, že vám nikdy nemůže být vydán originál zdravotnické dokumentace. Do žádosti o „vydání“ vaší dokumentace uveďte, že žádáte o vydání její kopie nebo výpisu z ní. Není chybou zdravotnického pracoviště, není-li ochota vám vydat originál dokumentace, na ten vám nevzniká zákonný nárok.
Žádejte o dokumentaci raději písemně a přijetí žádosti si nechte potvrdit při osobním jednání na kopii vaší žádosti nebo žádost zašlete doporučeně poštou a připojte dodejku. Získáte tak potřebný doklad o datu převzetí vaší žádosti.
Žádáte-li o dokumentaci od většího poskytovatele zdravotnických služeb, nejprve se podívejte na jeho webové stránky, zda pro tento typ žádosti nemá svůj vlastní oficiální formulář, ten pak pro žádost přednostně využijte. Uspíšíte tak vyřízení vaší žádosti.
Pokud se vám zdá, že nastala příliš velká prodleva od doručení vaší žádosti a ze strany zdravotnického pracoviště vám stále nebyla požadovaná dokumentace poskytnuta, kontaktujte telefonicky dané zařízení s dotazem, zda byla vaše žádost přijata, zda je v pořádku a kdy bude vyřízena.
Právní předpisy (dostupné na www.zakonyprolidi.cz):
- Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a o podmínkách jejich poskytování
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci
- Úmluva o lidských právech a biomedicíně – č. 96/2001 Sb. mezinárodních smluv. Jedná se o mezinárodní smlouvu, která upravuje práva pacientů v souvislosti s medicínou, léčbou a výzkumem. Česká republika ji ratifikovala v roce 2001.
