Všudypřítomný proces, který mění, tvaruje, obnovuje, rodí a umírá každou vteřinou našeho bytí. Transformace na sebe dokáže vzít podobu nádechu a výdechu, stažení i rozpínavostí srdce nebo jen v mrknutí očních víček. Je to proces neustále se opakující přeměny. Často hledáme viditelné změny, ovšem mnohdy zapomínáme, jak důležité jsou ty uvnitř. Věnujeme-li jim pozornost, můžeme být překvapeni.
Měníme se, vyvíjíme, učíme se ze svých chyb. Ze situací, z rozhovorů, ze zklamání i z radostí. Z úspěchů i propadů, provázejících nás od narození. Transformovat můžeme naše vědomí, můžeme měnit své názory a postoje, nejen k ostatním, ale především vůči sobě. Otočme svůj vnitřní zrak k myšlenkám, ke slovům a činům. Jsme to, co si myslíme, jsme to, co říkáme, jsme to, co žijeme? To jsou otázky, které nás mohou zabolet a pravda zamrazit až v morku kostí. Otřást s námi na dobu neurčitou. Myšlenky ovlivňují naše bytí, jsou těmi, které nás ženou kupředu, a jsou hybnou silou kostěných a svalových struktur. Mnohdy se na své životní cestě odchýlíme od proudu, který nám byl předurčen a prožijeme život v nevědomí. Ve strachu z neznáma a v pohodlí stávajícího. Každý strůjcem svého štěstí, každý soudcem sebe sama.
Myšlenka je a zůstane pouhou myšlenkou, stejně jako sen mnohdy pouhým snem. Nechme projít myšlenky srdcem a žijme své sny. Získáme tak sílu k činům, které se zdály vzdálené i nemožné. Tlukot srdce nezadržitelně ukrajuje každým úderem část života a my se jednoho dne ohlédneme zpět ve smutku z toho, co všechno jsme promarnili pouhou nerozhodností. Přetvářet a měnit se je nám vlastní. Proč tedy raději měníme ostatní okolo sebe, měníme prostředí, ve kterém žijeme, místo abychom změnili sebe? Už odmala v dětech budujme důvěru v sebe sama, která se často někam zatoulá. Život není procházka růžovou zahradou a pády bolí. Vstát a opět se postavit na vlastní nohy, to je příběh života.
Od nepaměti si lidé předávají mýty z generace na generaci. Jeden krásný mýtus vypráví o ukrytí naší podstaty, našeho poznání a vědění. Kam nejlépe ukrýt božské poznání, aby ho nikdo nenašel, i kdyby prošel svět křížem krážem? Na vrcholku hory, tam ho nikdo nikdy hledat nebude… Na dno oceánů, lidé přece nemohou hledat poznání v takových hloubkách… Do středu země? Je nemožné prokopat se do zemského jádra… Lidská noha však vkročila na nejvyšší vrcholy, zkoumá vesmír, noří se do hlubin. Jsme natolik expanzivní, že nás nenapadne zastavit se. Ukrytí veškerého vědění je v nás samých, rozbité na malé kousky, které jen my dokážeme poskládat ve svém srdci. Tak, abychom říkali, co si myslíme, bez ohledu na to, co si myslí ostatní.
Transformovat vlastní žití chce odvahu, na kterou má právo každý. Může se zdát zanedbatelné věnovat prostor vlastním myšlenkám, ovšem ty jsou rozhodující pro kvalitu pohybu, tlukotu srdce, frekvenci dechu, hormonálních změn, spánku, trávení a bezpočtu dalších systémů ovládajících naše tělo. To vše je podřízeno jedinému, naší podstatě, našemu vědění.
Vnímejme své tělo, poznávejme ho, transformujme pro lepší „já“!
Foto: Pixabay
