Moře pocitů again. Dovolená ve Španělsku mi skončila a já mohu se zadostiučiněním konstatovat, že všechny mé obavy byly zbytečné. Bála jsem se především předcestovní horečky, která může být s úzkostí docela problém – zvlášť když necestujete sami. Podle očekávání a „nočních můr“ jel mozek na plné obrátky a skoro to vypadalo, že nepojedu. Bála jsem se o to víc, že cestou nazpátek jsem měla letět sama letadlem – poprvé v životě. Víc než samotného letu jsem se však obávala těch procedur předtím – vyzvednutí palubního lístku, kontroly zavazadel, zorientování ve velké hale, nalezení správného gate a podobně. Ale jakmile jsem nastoupila do letadla, všechen stres ze mě spadl. Mám to tak s mnoha věcmi – bojím se předem těch malicherných, hodně přemýšlím dopředu a stresuji se z ničeho.
Když už jsem byla na cestě do letadla, všimla jsem si u muže před sebou, že jeho letenka vypadá jinak než ta moje – a úzkostný mozek hned předvedl plejádu katastrofických scénářů, v nichž nastupuji do špatného letadla, letušky se spletly a nedejbože budou někde veřejně vyvolávat moje jméno. Klasický bludný kruh, u kterého jsem si s úsměvem vzpomněla na jeden ze svých prvních sloupků tady pro Inspirante, kdy jsem šla s kamarádkou na koncert a stresovala mě vstupenka, která vypadala jinak než u ostatních. Ale stejně jako se tehdy povedl koncert, i dovolená byla skvělá. Byla jsem ve Španělsku týden a užila si to na maximum: chodili jsme k bazénu a k moři, jedli dobrá jídla a užívali si přítomnost jeden druhého. A mně se zase potvrdilo, že život s duševním onemocněním není jednoduchý – moje „scény“ před odletem, že nepojedu, určitě narušily klidný chod dovolené mých blízkých, a ačkoliv to neřekli nahlas, muselo je to minimálně trochu otrávit. Ale dá se to zvládnout, když komunikujete.
Já se rozhodla letět tařka den před odletem, a dobře jsem udělala. A léto nekončí. Letos mě čekají skvělé plány – předběžně jsme domluveny s kamarádkami na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti a na hudební festival Povaleč, a pokud opravdu vše klapne, možná s kamarádkou pojedeme i do mého vysněného Nizozemska. Myslím, že mohu říct, že letošní dovolenou ve Španělsku skončil můj splín, byla jsem mezi lidmi, změnila jsem prostředí a zase nabrala sílu a energii na následující týdny. A jsem za to neskonale vděčná. S věkem mě víc stresuje cestování – ať už letadlem, vlakem, autobusem; mám strach z uzavřených prostor a hodně lidí na jednom místě, odkud se člověk nemůže hnout, ale jsem odhodlaná to překonat, protože se mi potvrzuje, že výsledek za to stoprocentně stojí. Těším se na další týdny neskutečně. Léto je mým oblíbeným obdobím a já si ho chci užít na maximum. Nikdy totiž nevíte, co přinese budoucnost, ne vždy můžete mít tu možnost cestovat a užívat si volna, tak chci vzít příležitost za pačesy a žít tady a teď. Zase se mi potvrdilo, že má rodina měla pravdu: musíš být mezi lidmi, jinak se „zblázníš“. A vězte, že „šílenství“ nepřeji nikomu, ani nejhoršímu nepříteli. Tak já jdu asi ven, užít si trochu toho životodárného sluníčka, které mě tolik nabíjí.
Foto: Pixabay
