Proč není eskalátor můj kamarád? A proč může být výstrahou i pro všechny ostatní? Že tam ten zákaz „vjezdu“ pro vozíčkáře není pro nic za nic? O tom jsem se přesvědčila a chci se s vámi o tuto zkušenost podělit. Chtěla jsem se zúčastnit jako dobrovolník festivalu Jeden svět, zaměřeného na lidská práva, který probíhal dva týdny. Jednoho všedního odpoledne jsem tedy vyrazila z domova společně s pomocníkem na
Přestože odchází pandemie covidu a s ní spojená opatření, sledujeme s obavami nebezpečné dění na blízkém východě, které snad dobře dopadne a nebudou umírat další lidé. Zkusme se však zamyslet nad něčím hezčím a příjemnějším. Chodíte rádi třeba do divadla nebo na koncert? Já rozhodně ano a nakazila jsem tím možná i mé okolí. Jak možná víte, navštěvuji dramatický kroužek pro handicapované, o kterém jsem už psala. Zkušenosti
Je všední den sedm hodin ráno. Někdo zvoní… Říkám si, kdo to asi může být? Že by vlk či snad liška? Kdepak! Přichází milá slečna či paní z organizace poskytující osobní asistenci, kterou si platím. Tato asistentka mi přišla pomoci se vstáváním, ranní hygienou a oblékáním. Kromě toho mi obvykle připravuje i snídani. Ovšem není asistentka jako asistentka, každá se liší svým přístupem. Přestože ta pomoc
Tak Vánoce jsou za námi, vítám vás v novém roce a přeji, abyste do něj vkročili pravou nohou nebo třeba i tou levou, ale vždy s úsměvem pod rouškou. K vykročení tím správným směrem nám může přijít vhod nějaké to předsevzetí. U nás v práci se to jimi jen hemží a já se tím nechávám inspirovat. Jako každý rok je u nás populární hubnutí a sledování jídelníčku. Nutno zmínit,
Tak tu máme opět prosinec a s ním kupodivu první sněhové vločky. Začíná nám pomalu zima. Sice ne kalendářně, ale pocitově ano, jak by mohli puntičkáři namítnout☺ (kalendářně začíná 21. prosince). To zase budou kolečka u vozíku klouzat, zuby drkotat nejen zimou, ale i adrenalinem! Obzvlášť v zimě totiž utužuju své bruslařské dovednosti. Ve vozíčkářské praxi to znamená, že když máte před sebou prudký zledovatělý kopec, máte
Každý máme ze základní školy nějaké vzpomínky, ať už veselé, nebo smutné, vtipné, či trapné. Byla to doba, kdy jsme dospívali a mohli jsme se cítit pod tlakem, frustrovaně, zmateně. Mým permanentním pocitem byl tlak z okolí rodiny (i kvůli rozvodu rodičů), emoční zátěž a zmatenost. Měla jsem pocit, že moje vnitřní já je hluboko zakopané pod zemí a já se potácím mimo své tělo. Na
Nevýhodou lidí na vozíku a obecně s jakýmkoliv fyzickým handicapem je to, že jsou třeba duševně silní, ale jejich tělo může být o to zranitelnější a zneužitelnější. Je vám to povědomé? Když je handicapovaný člověk rozčilen nebo se chce obhájit proti silnému soupeři, tak mu mysl říká něco jiného než tělo a většinou prožívá velký vnitřní rozpor. Prožitky např. z běžné konfliktní situace, kterou určitě všichni znáte,
Tak tu máme léto a přirozenou potřebu se družit s druhým pohlavím. Druhy seznamování mohou být různé, jak všichni víme, ale pro holku na vozíku zůstává výšlap do hor a piknik na vrcholu třítisícovky pod hvězdným nebem pouze ve fázi romantických představ. Stejně tak večeře při svíčkách na Eiffelovce, polibek u sochy Svobody nebo plavání na Galapágách s výskajícími delfíny. Ale co je o trochu realističtější i
Cože? Kde to jsem? Co se to děje? Vždyť je snad 21. století! Ne, milý čtenáři, dnes se se mnou ocitnete, byť jen na chvíli, v dobách středověkých, kde jsem jednoho červnového dne strávila příjemné odpoledne s ženskou částí rodiny. To místo, kde jsem zažila pěkné středověké odpoledne, se jmenuje Botanicus – centrum řemesel ve vesnici Ostrá, nedaleko Lysé na Labem. Botanicus je zpřístupněn od dubna
Ačkoliv si můžete myslet, že vozíčkáři pouze sedí a jejich tělo a mysl jsou zcela pasivní, pokusím se vás vyvést z omylu. Pro zdravého člověka může být až překvapující, že vozíčkář může například takzvaně tančit na vozíku, nebo se tanečně pohybovat ve dvojici se zdravým partnerem, nebo si dokonce zatančit kankán. Také by vás asi nenapadlo, že existují lekce plavání pro handicapované s osobním plavčíkem, který se
