Po prvních zprávách z daleké Číny, kde koronavirus udeřil počátkem loňského roku, zůstávali Češi ještě v klidu. Šokující záběry z přeplněných italských nemocnic se začaly objevovat v únoru a krátce poté se první případy nemoci vyskytly i u nás. Krátce řečeno, covid-19 už je strašákem zhruba rok. S tak vyhrocenou situací úzce souvisí i nervozita, stres a další okolnosti, které jsou schopny nahlodat psychickou pohodu i velmi silných jedinců. A projevit se to může samozřejmě i na našem

V červnu to bude deset let, kdy se život tehdy 13letého školáka Borise Trávníčka během okamžiku změnil v boj o přežití. Při školní exkurzi na židovském hřbitově v Rousínově jej zavalil asi půl tuny vážící náhrobek. I když se jej lékařům podařilo zachránit, zůstaly mu doživotní následky. Pohybuje se jen s pomocí vozíku. Dnes už je Boris Trávníček mladý muž, který má své plány a sny jako ostatní lidé v jeho věku. V červnu 2011

Loni uplynulo deset let od vzniku společnosti VS Rychleby. Jeden z jejích zakladatelů ing. Miroslav Přibyl říká, že záměrem bylo vytvořit sociální podnik a v regionu, kde se práce hledá velmi obtížně, dát příležitost k uplatnění. „Sám pocházím z obce Vápenná, mám tam i rodinné vazby, takže zdejší prostředí i situaci dobře znám. Žije zde velké množství lidí, kteří se u nás označují jako sociálně vyloučení či nepřizpůsobiví,“ říká vedoucí provozovny VS Rychleby

Miroslavu Paskonkovou jsem poprvé viděl někdy před patnácti lety. Samozřejmě na akci, kterou pořádala ostravská Roska (pacientské sdružení osob s diagnózou roztroušená skleróza). Stála nenápadně u pultíku s informačními letáky. Hned se mě ochotně ujala a ptala se, jak mi může pomoct. Od té doby drobnou a vždy usměvavou ženu čas od času potkávám na akcích Rosky, jejíž je nepostradatelnou členkou. A to přesto, že sama zmíněnou nemocí netrpí. Nebudeme naše

Lidé, kteří přišli o zrak úplně nebo jej mají poškozený natolik, že nemohou číst, to v životě jednoduché určitě nemají. Už od roku 1976 působí při Knihovně města Ostravy (KMO) i zvukové oddělení pro nevidomé a slabozraké. Dnes nabízí kromě půjčování zvukových knih také zásilkovou a donáškovou službu. Mezi další aktivity patří koncerty, besedy, hmatové výstavy. Podle Běly Svobodové z ostravské zvukové knihovny sice všichni tuší, že člověk, který nevidí, to má

Jakub Starek je čtyřiatřicetiletý muž z Havířova, od narození nevidomý. Sám říká, že díky mamince, která už od dětství pro něj nepožadovala žádné úlevy a dala ho do běžné školy, dokáže až na výjimky fungovat jako zdravý člověk bez omezení. „Ale v poslední době mi ve zdolávání překážek vydatně pomáhá manželka,“ říká v úvodu rozhovoru Jakub Starek. Když říkáte, že maminka vás v dobrém smyslu cepovala, jak to probíhalo v praxi?

Žít doma je pro většinu z nás normální. Pro 5000 lidí s roztroušenou sklerózou v pokročilém stadiu nemoci je to však často neřešitelná věc. Jsou upoutáni na invalidní vozík a nemohou žít sami. Mnozí nemají kam jít. V Domově sv. Josefa jim nabízejí řešení. Jaké? Na to jsme se zeptali Dominika Melichara, vedoucího Domova sv. Josefa. Poprosím vás o představení Domova sv. Josefa. Kde působí, jestli se stará jen o pacienty s roztroušenou sklerózou a kolik jich máte v péči?

Karel Mach se od dětství potýká s handicapem, bez sluchadel slyší jen tři procenta toho co běžný člověk. V naplňování života mu to však nezabránilo. Absolvent Fakulty managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně je ženatý a má dvě děti, 11letého Honzíka a 7letou Karolínu, spokojený je i v zaměstnání. Od roku 2007 pracuje ve Skupině ČEZ, nyní v manažerské pozici. Ve vašem případě není sluchové postižení vrozené, došlo k němu následkem úrazu…