Proč jsem tam byla a proč o tom píšu, ptáte se? Sdílím s vámi svoji zkušenost proto, že slýchám ve svém okolí o dosti případech mladých pacientek s karcinomem prsu, u kterých se na nádor přišlo zbytečně pozdě. Je načase si prostě přiznat a pochopit, že rakovina už opravdu není výsadou starých lidí, kteří pak rychle umírají, ale týká se i nás mladých. O to je pak těžší se s tím vyrovnat a třeba na tu
Tahle pandemická doba mě, a dovolím si říct nás všechny, zkouší až na dřeň v psychické stabilitě a motivaci žít šťastný život. Nejsem typ člověka, který má potřebu všechny svoje vnitřní pochody okamžitě ventilovat, když něco prožívá. Potřebuji se sama v sobě nejdřív zorientovat, nějak pochopit, o co tady jde, prostě nazvat věci správným jménem. A tak mlčím. Mlčím, dokud to aspoň trochu nepochopím a můžu s tím něco dělat, nějak se k problému
Když jsem byla čerstvě v pubertě, nedokázala jsem si sex představit. Viděla jsem ho v televizi, slyšela přes stěnu pokoje, poslouchala kamarády vejtahy, jak často to dělají. A bylo mi divně. Nedokázala jsem si ten divný akt představit. Ale pak jsem to zkusila a po nějaké době v té aktivitě našla zalíbení. Po dobře odvedené „práci“ mi vždy zůstal ruměnec na tváři, nakopnuté tělo a duše plesající blahem. Pomalu, ale jistě jsem začala
Moje letošní zkušenosti s vracejícím se abscesem jsou vděčným tématem k hlubšímu zamyšlení. Protože mě tyhle situace chtě nechtě nutí řešit jejich pravou příčinu, ne jenom důsledky, krev a hnis. Z lékařského hlediska se jedná o výduť ve tkáni, která by se po drenáži zánětu měla samovolně zevnitř zatáhnout a nakonec uzavřít. Jedním z mých častých a nejméně oblíbených příznaků Crohna byly právě opakující se perianální abscesy a píštěle. Roky jsem trávila drenážemi, redrenážemi či
Vidím okolo sebe spoustu zajímavých a talentovaných lidí, kteří mají opravdový potenciál něco dokázat, změnit. A teď rozhodně nemyslím jen potenciál kariérního charakteru. Spíš lidi s celkově velkým potenciálem něco dokázat. Mě osobně velmi motivují příběhy mých kolegů s hendikepem, které nedokázala zastavit často i dost zákeřná nemoc a oni jedou dál a tvoří.
Chronická nemoc je jako divoká jízda na horské dráze. Jeden den jste jak v extázi, že je vám dobře a nic nebolí, den druhý je naopak na průstřel hlavy. Bolestivé uvědomění, že moje nemoc je tu se mnou ať se děje, co se děje. Že nemá cenu moc doufat, že to jednou zmizí. Vždyť jsem chronicky nemocná a doktoři mi slíbili, že to budu mít na doživotí. Tak si
Podle dostupné literatury se jedná o nejčastější onemocnění žen v reprodukčním věku. Zajímavé. Já o ní neslyšela do té doby, než jsem začala pracovat se stomiky. Protože pár procent z nás pacientek jsou ženy po operaci endometriózy. Po operaci, kdy jim kromě reprodukčních orgánů bylo nutné odebrat i část střeva a založit stomii.
Představte si, že máte na břiše absces. Bolí to, teče z toho hnis, zvětšuje se a tvrdne, možná to bude chtít rozříznout. Co se vám honí hlavou? Aby ten hnus ze mě okamžitě odešel a bolesti zmizely. Máte strach. Nechcete do nemocnice. Představujete si to nejhorší, co se vám může stát.
Moje poslední návštěvy u gastroenterologa vypadají asi tak, že mám všechno v normě, nic mě nebolí, měla bych brzy otěhotnět a … „Nepřemýšlíte náhodou o amputaci konečníku?“ Proč bych o tom sakra měla přemýšlet, když mě významně nezlobí?
Partnerské vztahy a intimní život mi někdy připadají jako nejsložitější hádanka života. Problémy v práci se vždycky dají vyřešit, mají určitou logiku. Kdežto emoce častokrát jakoukoli logiku postrádají, jsou zmatečné, dochází k nedorozumění, výbuchům, nebo k jejich potlačení, neřešení.
