Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Poznejte s námi zajímavé lidi, kteří se našli ve světě umění. Malují, fotí, modelují a tvoří. Nahlédněte do životů, ve kterých svou roli hraje i diagnóza roztroušené sklerózy (RS). Možná se dozvíte i věci, o kterých se běžně nemluví. Zjistíte, že autoři výstavy Cesta za duhou mají co říct, a také to dělají. Po svém. Pár řádky, jedinečným jazykem, několika obrázky, nebo i beze slov. S grácií i talentem. Tak se začtěte a nechte se strhnout.

Představujeme vám Jana Müllera.

Narodil jsem se těsně před tím, než Gagarin vyletěl do kosmu, takže vlastně v době předkosmické. A protože jsem z Prahy, navíc z Dejvic, tak jsem samozřejmě Dejvičák. A těch pravejch, těch už zas tolik není.

Dětství jsem měl určitě nádherný. Dejvice, ty jsou taková vesnice. Vlastně byly. Puberta? To bylo dost hrozný. Ani nevím, jak jsem ji přežil. A hlavně mé okolí. První pokusy s malováním. Pak studium na vejšce, zase nádhera. Následně vystřízlivění v pracovním procesu a založení rodiny. To bylo opravdu fajn. Teda ta rodina. Pak naštěstí rok 89. No a zase super. Podnikání v cestovním ruchu. Mezitím průběžně tři synové. Samozřejmě s jednou ženou, kterou občas trápím dodnes. Ona výjimečně mne, ale oba nás to pořád baví. Mezi tím vším sport, večírky, kamarádi, legrace.

Asi v 41 letech překvapení. RS. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co mi lékaři říkají. RS je mrcha, která vám postupně pořád něco bere. Dá vám jednu jedinou věc – vážíte si věcí, které pro vás dříve byly naprostou samozřejmostí. Jako každá nemoc. I na lidi s jejich problémy se už díváte nějak jinak. Trochu s úsměvem.

Lékaři i sestřičky byli za ta léta vždy skvělí. Opakuji: skvělí.

Co se týká malování, tak jsem ryzí amatér, to jest diletant. Maluji přes dvacet let, bylo i nějaké vystavování, dokonce jsem něco i prodal a nezdanil. Ha ha. Těší mne, když někam přijdu a něco ode mne tam visí. Snad to tam nepověsili těsně před tím, než jsem přišel.

Cesta za duhou je úžasná v tom, že ač nejsme žádní umělci, tak můžeme vystavovat ve veřejném prostoru. To je moc fajn.

Závěrem mohu říci, že na RSku je nejlepší moc nemyslet, pokud to jde.

To jí nejvíc štve.

Takže, zatím dobrý,

Jan Müller.

Další čtení:
Rozhovor s Janem Müllerem: Odlišná vizuální média i odlišné přístupy vyjádření, i to spojuje výstava Cesta za duhou

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Napsat komentář

Helena Tutterová

Helena Tutterová

Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přeskáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v interní komunikaci ČMSS a v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.

Další příspěvky autora