„Čas letí jako bláznivý, já nechytím ho ani vy…“ Broukám si song a nemohu uvěřit, že k vám dnes letí #nechbroukažít, který se sám dožil – dnes 80. narozenin! Už osmdesátkrát se zjevil čtenářům Inspirante. Tímto vydáním mu chci poblahopřát. Také poděkovat všem jeho příznivcům.

Když jsem dostala nabídku publikovat autorský sloupek, měla jsem smíšené pocity. Převládala radost z faktu, že konečně budu dělat práci, která mě upřímně těší. Vždy jsem ráda psala. Vlastně jsem i snila o tom, že bych mohla zkusit štěstí v některé z redakcí. Vnitřně mě však pokaždé převálcovala úzkost z nadmíru stresujícího a hekticky neúprosného novinářského prostředí na otevřeném trhu práce. 

V naší redakci každý děláme, co dokážeme a zvládneme, přestože nám kromě talentu sudičky navíc nadělily i bolestivé a bolestné diagnózy; o to poctivěji pracujeme. A myslím, že právě také z toho důvodu dáváme do textů velký kus sebe samých. 

Když jsem začínala s prvními sloupky, byl to pro mne velký závazek a tlak, zda obstojím. Budou mě napadat dlouhodobě nová témata? Zpracuji je kvalitně, poutavě a moudře, s nadhledem a lehkostí? Nitku tohoto soukolí předu tak nějak přirozeně. S láskou, pokorou a oddaností. Někdy se smutkem a dojmem zmaru. To ve chvílích, kdy se zdá, že píšu nazdařbůh; že má tvorba vázne někde ve vzduchoprázdnu a nikoho až tak nezajímá. 

I přes občasné pochybnosti „brouky“ posílám do světa s vírou, že rozzáří a rozveselí několik tváří a párů očí, pohladí duše, přinesou naději, zamyšlení a třeba i poznání. Hřeje mě v mysli i v srdci, že minimálně o dvanácti fanoušcích, kteří nové odstavce pravidelně vyhlížejí, vím. A třeba je jich daleko víc, jen o nich nemám tušení. V současné megalomanské společnosti se to může jevit jako úsměvný až směšný počet. Ale věřte mi, že pokud mé postřehy, myšlenky a pocity zlepší náladu a projasní den jediné bytosti, má smysl pokračovat. 

Krásné nejen broučí jaro všem!

─ Psaní si vybírá tebe, to si nevybíráš ty. ─  

Charles Bukowski

─ Psaní je magie. Stejně jako jakékoli jiné umění ─ je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí! ─

Stephen King

Foto: Pixabay

Eva Havlíčková

Eva Havlíčková

Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství. „Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!