Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Vánoce? Na jedničku! S rodinou, klid, pohoda a vychytané vánoční dárečky, které mi udělaly

obrovskou radost.

Co mi radost neudělalo? Mail. Na začátku prosince do mailu přilítlo, že mi neprodlužují

pracovní smlouvu. Nu, ach jo, přání k Novému roku by potěšilo víc. Je to čára přes rozpočet,

přiznejme si.

Ano, sice to byl malinkatý úvazek v chráněné dílně, ale lepší než drátem do oka. Pocit aspoň

symbolické finanční nezávislosti mi prospívá. Zaplatit z vlastních prostředků jednou za měsíc

drobnější nákup potravin, je na psychiku blahorodí.

Neotálím, první online pohovor za mnou. Vypadalo to fakt nadějně: přesně odpovídám všem

požadavkům, na pohovoru jsme si sedli. Alespoň si to myslím. Po pohovoru se cítím klidně,

mám to přece v kapse. Ouha, v pátek mi přišel kratinký mail, že přijímají někoho jiného.

„Smuténka“ proběhla, slzička ukápla, ale nevzdávám to. Rozhodně nejsem na odpis a mám

světu co nabídnout. Nemocný tělo na druhou? Jasně! Vzdávám to? Ani náhodou. Kde najdu

uplatnění? Netuším. S mým zdravotním omezením to beru jako slušnou výzvu, ale znáte

moje heslo TO PŮJDE!

Sbírka se naštěstí vybrala, ale je vázaná na rehabilitace, léky apod. Kdyby se nevybrala, tak

mám obrovský problém a nemůžu si dovolit nic z potřebného. Vděčnost dárcům je

nedozírná. Velké díky všem, kteří přispěli! Jste skvělí.

Každopádně teď je nutné zafinancovat i věci běžné povahy (jako zaplatit telefon).

Takže…

Jen co se trochu oklepu z neúspěchů, začnu práci hledat dál. Několik vysokých škol, hromada

praxe všeho druhu (ale Ferda mravenec zatím nejsem), prý dobře píšu, nebojím se mluvit,

chci naplno pomáhat lidem…. To by v tom byl pověstný čert, aby se něco kloudného

nenašlo.

Než se to povede, jede se dál. Rehabilitace, cvičení, domácí práce a mé oblíbené psaní pro

Inspirante (tahle radost mi naštěstí zůstala). Samozřejmě nesmějí chybět procházky lednovou

přírodou. Nádech a výdech studeného vzduchu, to zaručeně přebíjí všechny chmury.

Rozhlídnout se kolem, vnímat život a krásu zimní přírody. Pro někoho je pochmurná, ale já

miluji přírodu v každém ročním období. A když se rozplácnu na chodníku (sníh a led je

vražedná kombinace), to na svůj pracovní nezdar taky zrovna nemyslím …

Co dalšího mám v plánu? Nejen aktivní hledání práce, ale zaberu se do modliteb. Divný? Ani

zdání, pomáhá mi to. Říká se, že máme odevzdat své strasti i radosti Bohu. Bohu často

děkuji, ale teď odevzdávám strach. Strach z toho, jestli si najdu další pracovní uplatnění. Ve

skrytu duše věřím, že se to nakonec podaří. Udělám pro to maximum.

Foto: pixabay.com

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Lenka Kyčerková

Lenka Kyčerková

Vystudovala jsem teologickou fakultu a politologii. Věnuji se lektorství čchi-kungu se zaměřením na pacienty s roztroušenou sklerózou, učím děti environmentální programy a kroužek vaření. V roce 2018 mi byla diagnostikována roztroušená skleróza, rychle následovaly diagnózy další. Dva roky píšu blog i na facebooku – Můj život s roztroušenou sklerózou. Miluji svou úžasnou rodinu, čchi-kung, kvalitní četbu, praktickou teologii, procházky lesem, ticho a dobré jídlo.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!