Domácí mazlíčci bývají rovnocennou součástí mnohých domácností. Jsou to lásky a parťáci. Píšu rovnocennou součástí, ale zamyslíme-li se hlouběji, páníčci sobě tak luxusní zacházení často nedopřávají. Není škoda, že si neposkytují stejně nadstandardní péči?
Laskavý přístup a správné návyky. Socializace. Pravidelný a dostatečný pohyb; hlavně žádnou nadváhu, protože ta škodí zdraví, a nedrží-li se na uzdě, odborník hudrá! Starost o stav chrupu, termíny lékařských prohlídek a včasné očkování, dostatek vitaminů a kvalitní výživy. Správný pitný režim se rovněž musí pohlídat. Pečlivě udržovaný pelíšek. Radost a hry – netrápí a nenudí se ten náš mazel náhodou? Nebolí někde něco?… Je vám to povědomé?
Nejen při procházkách sídlištěm si všímám fenoménu „páníček až na druhém místě“. Přátelé člověka jsou nezřídka venčeni na první pohled zanedbanými jedinci s velkou nadváhou a prázdným pohledem upřeným kamsi do prázdna. S cigaretou v ústech – tím si lze pobyt venku pěkně zpestřit! Pes neštěká, ale partneři v jeho společnosti na sebe ano. Na čtyřnohé a další oblíbence se rozkošnicky šišlá, mezilidská vášeň a souznění s pochopením však nějak pokulhávají…
Říkám si, že kdyby populace věnovala stejně vnímavou péči sobě, vyskytovaly by se daleko menší počty postižených civilizačními chorobami. Naopak by stoupal objem svěžích a spokojených lidí. V rovnováze fyzické, psychické. Stačí se k sobě začít chovat tak hezky a pozorně jako ke svým chlupatým i bezsrstým pokladům.
– Všechno, co nám skutečně prospívá, můžeme mít za málo peněz. Jen nadbytek stojí hodně. –
Axel Munthe
– Pilný má v týdnu sedm dnešků, lenivý sedm zítřků. –
František Vymazal
Foto: Pixabay
