Aneb drobné zamyšlení v solné jeskyni KORÉ v Léčebných lázních Bohdaneč
Pohlazení od psycholožky
S květnem, jenž je spojen s láskou a pučící přírodou, se při pozastavení můžeme cítit na rozdíl od zimních měsíců jinak, svěžeji. Příjemné vjemy, které se dotknou tam někde hluboko uvnitř, bývají intenzivnější. Někdy velmi. Uvnitř se rozhostí láskyplný pocit.
Inspirací k tomuto článku mi byl pobyt v solné jeskyni Koré v Léčebných lázních Bohdaneč. Navíc následoval po lázeňských procedurách, krátce po perličkové koupeli a příjemné masáži, takže moje tělo i duše se cítily velmi opečovávané. Ležela jsem zabalená do deky, lehátko pohodlně v poloze s nohama nahoru, teplota akurátní, prostředí právě takové, jež pohladí po duši. Harmonie prostoru i vybavení. Po ztlumení světla se na stropě objevila malá světýlka – pro mne to byl – vesmír. Nad hlavou spousta hvězdiček. V mysli se mi vynořily okamžiky, které evokovaly hvězdičky nad mou hlavou.
Z mládí to byl zážitek z pohledu na šumavské nebe a to nekonečné množství hvězd na jasném letním nebi, za šumění korun stromů a zvuků kytary. Pak pobyt v Doupovských horách při jednom vojenském cvičení, kdy jsem jela vojenským prostorem před půlnocí na kontrolu. Zážitek, v mých tehdy třiačtyřiceti letech, byl naprosto dechberoucí a jedinečný. Žádný světelný smog se do tohoto místa neměl šanci dostat. Kolem mne jen nekonečný obzor noci a hvězd. Nebe bylo poseté takovým množstvím hvězd, že mne to naprosto okouzlilo. Takový pohled se v městě nikdy nenaskytne. Uvědomovala jsem si čistotu všeho kolem – nebe, přírody, naprostého ticha, které jen občas doplnil zvuk nějakého živočicha.
V jeskyni se jemně míchaly zvuky zurčícího pramínku vody z fontánky a hudba spojená se šuměním mořských vln, jež se pak roztříští o skaliska či břehy, křik mořských ptáků a kytovců. Báječné prostředí pro užívání si přítomného okamžiku. Cítila jsem se láskyplně. Na chvíli jsem se ale odpoutala rozjímáním o láskyplném vztahu.
Láskyplný vztah je důležité rozvíjet a pečovat o něj. Tak jako ztišení mysli a odpočinek tělu musí člověk dát sám, tak i vztahu musí dát lásku a péči. Sám o sobě, bez přičinění aktérů, se láskyplně vztah rozvíjet prostě nebude. Nebo jen jednostranně. Takže nefunkčně.
Nejsem příznivcem rozvodů. Ale vím, že v nefunkčním vztahu, ve kterém jsou oba partneři naplněni zlobou a hněvem, neúctou k sobě, se vzájemně okrádají o tolik potřebnou životní energii. Protože jsou každý již na jiné frekvenci, tak se ani rozejít nemohou. Oni se už rozešli dávno. Alibi, že vztah chtějí udržet jenom kvůli dětem, aby netrpěly, neobstojí. Ta péče a pěstování vztahu je důležitá. Dětem se pak nemusí tolik vysvětlovat, ony to vidí. Jsme sami příkladem pro své děti. Bez láskyplné péče neprospívají ani květiny. U vztahu nás to ale tolik nenapadá.
Podělím se o jednu vlastní zkušenost před lety. Připadá mi velmi vhodná pro názornost, jak pěstovat vztah a prohlubovat vzájemnou úctu mezi sebou. Ne však jeden den, týden, měsíc známosti. Dýchat také musíte denně. A zítra budete znovu. Tak je to i s láskyplným vztahem k druhým a tudíž i k sobě. Je to dlouhodobý proces, ne jen jednorázový akt. (Manžel mi prominul, když jsem mu četla následující řádky, s kterými jsem ho léta neseznámila. Ví, že jsem se rozhodla pomáhat lidem, kteří si chtějí pomoci sami a někdy musím i s vlastní kůží na trh. Zdá se mi to poctivější.)
Takže: jednou jsem prala v ruce pár věcí po běhu. Jenže ruční ždímání mi dělalo už nějakou dobu problém. Ten samotný pohyb i intenzita, s kterou jsem chtěla ždímat, mi nešla a ruka po odebrání uzlin bolela. (To tak ženy po operaci prsu mívají. I tak triviální pohyb dělá potíž.) Požádala jsem manžela o pomoc, aby prádlo vyždímal.
Ano, vyždímal! Když mi ho však podával, spatřila jsem prádlo hodně vyždímané, avšak značně pokrčené. Vyhrkla jsem: „jéé!“ Vyměnili jsme si s manželem významné pohledy. Hlavou mi projela myšlenka „to je zmuchlané, jako když to vytáhneš krávě z držky“, (tuším, že jsem se s touto definicí zmačkání setkala někdy v mládí!). Manžel zbystřil. Proběhl další myšlenkový proces a já věděla, že je velmi důležité, co vyslovím jako následující větu. Protože kdyby byla nevlídná, už nikdy by mi manžel nechtěl dobrovolně pomoci s prádlem a možná i s dalšími pracemi. Nadechla jsem se a prohlásila: „Tys to vyždímal tak, že to za chvilku už budeme mít suché!“ a usmála jsem se. Důležitý byl i tón věty, protože na něm také záleželo. Vždyť mi přeci chtěl pomoci.
Slova se neměří, slova se váží. Slova mají sílu. Důležité je ve vztahu mít jistou hranici úcty a respektu, kterou nikdy nepřekročíme.
Hudba v solné jeskyni je krásně relaxační, stejně jako mé pocity. Při opětovném zamyšlení nad světýlky nad hlavou mne ještě napadá a zcela naplňuje: „Kde je světlo, tam není tma. Kde je láska, tam není prostor pro hněv, zlost, nenávist, strach. TAM JE SVĚTLO a LÁSKA!“
Foto: Zuzka Nemčíková, Léčebné lázně Bohdaneč
