Špatně chodím. Přesně takhle to zvenku vypadá a přesně takhle to cizím lidem popisuju i já, protože latina i konkrétní stav neuronů stejně nikomu nic neřeknou.
Má to ale háček.
Ostatní pak nemají šajn, jak moc těžká pro mě chůze a pohyb v prostoru jsou, protože na to nevypadám. Říkají si, že mě možná něco bolí, táhne, nebo je to pro mě složitější, ale hodí si to tak někam na úroveň toho, když jim po sundání sádry špatně sroste noha, a pak o sobě při chůzi dává vědět. Čili jsou celkově obezřetnější, ve středu a v březnu jim je trochu blbě, ale jinak vlastně cajk. Časem si zvyknou a pustí to z hlavy. A když se budou snažit, možná to pak na pohled ani na došlap nikdo nepozná.
Nic takového mně s obrnou nehrozí. Nemůžu ji rozcvičit, přeprat a samou snahou se dopracovat k tomu, že na mě bude znát míň. A nemůžu si na ni zvyknout, protože pohyb je jednoduše pokaždý jinej, v jiném počasí, teplotě, na jiném povrchu, v jiných botách, s jiným pocitem. Těžko se to chápe, protože lidi bez obrny se pohybujou na autopilota, je jim víceméně jedno, kdy, kam, po čem a jak jdou. Mně ne. A protože na všechno z toho musím cíleně myslet, už roky prahnu po tom snažit se míň, ne víc, bez legrace.
A v tom si bohužel nerozumíme.
Podle hesla „všechno jde, když se chce“ mi totiž civilizace nenápadně podsouvá, že když na dlažbě, asfaltu, obrubníku nebo schodech přijdu o rovnováhu a o důstojnost, je to moje chyba, protože kdybych se víc snažila, nestalo by se mi to. Navíc prokazatelně nejsem na vozíku, nemám ani hůlky, ani berle, tak přece nemám problém, vždyť jenom špatně chodím.
No právě.
Špatně chodím a obvykle se v pohybu nebo vestoje i strašně bojím. Ne proto, že bych byla přecitlivělá a hloupá, ale protože nemám zkušenost, že se něco můžu naučit jednou provždy a pustit to z hlavy. Možná proto pak leccos v prostoru vnímám jako překážku nebo nebezpečí, pro moje tělo to totiž opravdu bariéra je. Kolikátá už?
Zamyslete se. Kdyby vám někdo vypnul autopilota, jak moc by vám to zamotalo hlavu a nohy? Žili byste dál v bludu, že přeprat se dá úplně všechno? A jak byste se překonávali, když byste neměli na čem stavět?
Špatně chodím, protože to líp neumím a umět ani nemůžu.
Zvykněte si na to, já taky musela.
Ilustrační foto: Pixabay.com
