Je všední den, sedm hodin ráno, budík zvoní, zamáčknu ho a vtom slyším šramot klíčů v zámku. Dveře se otevřou a vchází dvojice asistentů, muž a žena. Cože, proč přišel muž, bleskne mi hlavou? Jsem snad tak těžká? Vždyť mám zvedák, tak na co je potřeba muž?
Záhy zjistím, proč tu jsou dva. Asistent mužského pohlaví, říkejme mu pan P, je nováčkem, s ním přišla zkušená paní asistentka. Potřebují ho zaučit, jak probíhá poskytovaná péče i u mě. Tato služba proběhla bez větších problémů.
Ovšem nebyla to standardní situace a nebyla mi zrovna příjemná. Proto jsem neprodleně zavolala koordinátorce služby, která plánuje směny, a zeptala se, proč přišel muž a bez předchozího oznámení. Řekla mi, že teď ke mně bude chodit sám i pan P, ale pouze ve výjimečných situacích, předem mi to vždy ohlásí. Běžně totiž přicházejí na službu pouze ženy. Souhlasila jsem, říkala jsem si, že je lepší, když přijde na službu muž než nemít žádnou!
Pár dní předem jsem opravdu dostala zprávu, že výjimečná situace nastala a pan P dorazí na asistenci ke mně domů. Přece jen jsem měla trochu obavy, přestože byl se mnou můj přítel.
Hned na úvod mě zarazilo, že se mi hned po probuzení smál, že jsem ospalá. A to nebylo bohužel vše… Během služby byl drzý a sprostý i na mého přítele, který mu chtěl poradit, co je ještě potřeba udělat.
Když jsem jela na snídani, kterou mi připravil na stůl, bylo už vše ostatní hotové a pořád ještě zbývalo 30 minut do konce služby, za kterou platím. Přesto si pan P jen tak sedl do křesla s mobilem v ruce. Když jsem mu poděkovala a řekla, že může jít, dostala jsem nevhodnou odpověď. Prý tu musí být přesně do konce služby, že má málo odpracovaných hodin. Odešel až po třetí důrazné výzvě, ale nerad a bez pozdravu.
Po této nemilé příhodě jsem volala hlavní vedoucí a popsala, co se stalo. Ujistila mě, že s ním promluví, ale že jsem jediná, která s ním není spokojená, a velice se divila. Přesto mi dala za pravdu, že když bude mít asistent hotovo, mohu ho propustit i před koncem služby.
Následující dny přišel pan P znovu a bez slíbeného oznámení. Choval se obdobně, navíc bez klepání několikrát vpadl do koupelny, kde jsem se sprchovala, což je neslušné a neetické od opačného pohlaví. A zase: když měl hotovo, nechtěl odejít.
Tato skutečnost mě utvrdila, že asistenci od muže nechci. Oznámila jsem to vedoucí, která mi k mému údivu nevěřila, a řekla, že si mám zvykat, že sem budou chodit i jiní muži. Prý jich u této organizace nově pracuje mnohem více než ženských asistentek. A takovou službu odmítnout nemohu, dopustila bych se tím diskriminace mužských asistentů.
Ale s tím nesouhlasím, myslím, že mám právo zrušit nevyhovující službu, za kterou platím!
Nakonec jsem si musela vybrat jinou organizaci, která si více váží klientů a respektuje je.
Foto: Pixabay
