V minulém článku jsme si slíbili, že se podíváme na to, jak poznat dobrého psychoterapeuta/ku. Mimo to si přečtete o tom, co vám možná na terapii přijde divné, a také vám řeknu, na koho a na co si dát pozor, jak na psychoterapii, tak mimo ni. Tak pojďme na to.
Dobrý terapeut na doporučení?
Často lidé chtějí psychoterapeuta na doporučení, jako záruku toho, že bude dobrý. Jenže dobrý pro koho? Ten kdo vyhovuje jednomu, nemusí být ten pravý pro druhého. Proto když vám psychoterapeut/ka na doporučení nesedne, nevzdávejte to a zkuste jiný způsob. Zapátrejte jednoduše na internetu a vyberte si tři kandidáty, kteří splňují dříve řečená základní kritéria (psala jsem o tom zde). Pak dejte na svou intuici. Můžete jim zkusit napsat nebo zavolat a rozhodnout se pro toho, ke komu vás to bude nejvíc „táhnout“. Nebo můžete vyzkoušet více adeptů. Během domlouvání termínu a první hodiny nemusí být vše dokonalé a podle vašich představ, ale pocit, že jste na správném místě a že je vám terapeut sympatický, by měl převládat. Nebudu lhát, je to celkem oříšek najít toho pravého nebo tu pravou, ale odměna v podobě duševního zdraví za to, myslím, stojí.
Znaky dobrého terapeuta/ky
Kromě adekvátní kvalifikace, jako je terapeutický výcvik a pravidelná supervize, jsou zde znaky dobrého terapeuta, jež můžeme vypozorovat, pocítit a vyhodnotit sami. Nepotřebujeme k tomu žádná osvědčení, reference ani jiné informace.
- Základní pravidlo je, že byste se měli s terapeutem/kou cítit dobře. Terapie není procházka růžovým sadem, ale měli byste cítit, že je s vámi důvěryhodný průvodce vaší vnitřní krajinou.
- Vše řečené zůstává mezi vámi dvěma, dobrý terapeut nešíří žádné informace o vás dál.
- Dobrá terapeutka se věnuje vám a nechce, abyste řešili její problémy (i když zrovna rekonstruuje byt a vy jste architekt).
- Dobrý terapeut vám netvrdí, že vaše problémy zmizí jako mávnutím kouzelného proutku a bez vašeho přičinění.
- Dobrá terapeutka neslibuje hory doly, ale střízlivě zhodnotí s čím a jak vám může pomoci.
- Dobrý terapeut si je vědom možného opojného pocitu, když vás druzí potřebují, a snaží se naopak o to, abyste ho potřebovat přestali a mohli kráčet životem zase bez pomoci.
- Dobrý terapeut chce znát váš názor, respektuje ho a chápe, že zpětná vazba je důležitá pro terapii i pro něj samotného.
K výše řečenému však potřebujete trochu delší čas, pár sezení. Nápovědou vám mohou být reference od předešlých klientů, které většinou bývají na internetu u zaběhlých terapeutů přítomné (například zde).
O čem se nemluví
Stává se, že nás před návštěvou odborníka varuje tušení, že psychoterapeut disponuje určitou mocí a kontrolou situace a my máme tendenci chránit sebe a mít situaci pod kontrolou sami. S rizikem opojení mocí dobří terapeuté počítají a je to jeden z důvodů, proč se sdružují do profesních organizací. Taková organizace se za své členy „zaručuje“ a v případě potřeby se můžete na ni obrátit se svou stížností na chování nebo postup psychoterapeuta. Chcete vědět, jestli je váš terapeut členem takové organizace? Můžete se podívat například sem nebo sem.
Psychoterapeuta platíme za to, že si s námi povídá a věnuje se nám a možná je na tom opravdu něco zvláštního, co nám na první pohled nesedí. Často se dotýkáme velmi niterných, intimních témat. Dříve jsme s takovými tématy chodili za knězem. Tam nám to tak divné nepřišlo, možná díky dlouhé tradici. Možná tam hrálo roli i spojení s Bohem, to, že říkáme své obtíže síle větší, než jsme my sami. V terapii jde o běžné setkání, v obyčejné pracovně, bez zjevné přítomnosti vyšší moci a může nás napadnout, jak moc terapeuta opravdu zajímáme a nakolik jsme pro něj „zdrojem příjmu“. Pokud se s takovou otázkou terapeutovi svěříte, měl by to vzít jako téma, které je dobré prozkoumat, a nebrat si to osobně, nereagovat dotčeně, sdělit svůj autentický postoj a názor.
Na koho a na co si dát pozor
Pokud někdo nabízí psychoterapii bez adekvátní kvalifikace nebo nějakou alternativní „terapii“ s cílem léčby duševních obtíží, je riziko poškození klienta větší z logiky věci. Takový člověk zpravidla neprošel dlouhou (minimálně pětiletou) přípravou na toto povolání, nevychází z výzkumně ověřených metod, nemá pravidelnou supervizi atd. Dávejte si proto pozor, komu svěříte své duševní zdraví. Někdy jde o lidi velmi charismatické, kteří slibují hory doly a jsou odborníky na všechno. Profesionál se pozná i tak, že zná limity své práce.
Předmětem diskuse bývá role dotyku v psychoterapii. Převládá názor, že dotyk, jako je objetí nebo položení ruky na rameno, by se měl dít jen ve výjimečných případech, nejlépe vůbec. Pokud k němu dojde, neměl by být nepříjemný a měli byste mít možnost ho odmítnout. Každopádně není běžnou praxí, aby se vás terapeut jakkoliv dotýkal, vyjma podání ruky na začátku a na konci sezení. Absence dotyku neplatí pro terapeutické směry, které jsou zaměřené na tělo (jako je Biosyntéza apod.) a s dotykem pracují cíleně.
Přála bych si, aby to s psychoterapií bylo za pár let jako s fyzickým cvičením. Každý bude vědět, že je to pro něj dobré. Když však člověk jednou začne a přijde tomu na chuť, je to návykové a přináší to tolik benefitů, že se jeden diví, proč s tím tolik otálel. Psychoterapie by se mohla stát naším pravidelným duševním cvičením. Ona totiž co? Nekouše.
Foto: Pixabay
