
Slabej odvar #perplexveměstě
Vztah k vlastní diagnóze se mění věkem, okolnostmi a životními zkušenostmi. Zapomeňte na to, že ji přijmete jednou provždy a šmitec. Skvělej základ, ale s tím si nevystačíte.
Magazín Inspirante se věnuje stylově bohaté žurnalistice, která upozorňuje na nejrůznější sociální a zdravotní problémy, ale především nabízí řešení a motivuje. Na redakci, grafice, provozu i inzerci se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním. Tvoříme střechu informací v rámci témat, která propojují oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací. Baví nás rozmanitý pohled na svět a věříme, že s námi bude bavit i vás. Vznikli jsme jako jeden z projektů neziskové organizace Revenium a snažíme se mít stále větší dosah. Jsme tady, abychom spolupracovali se všemi neziskovými i ziskovými organizacemi, se všemi lidmi, pro něž je rozmanitost, inkluze a prolínání různých světů důležité.

Vztah k vlastní diagnóze se mění věkem, okolnostmi a životními zkušenostmi. Zapomeňte na to, že ji přijmete jednou provždy a šmitec. Skvělej základ, ale s tím si nevystačíte.

Ve třetím díle našeho seriálu o inspirativních podnicích zavítáme do kavárny bez předsudků, která se jmenuje Dismas. Sídlí v samém centru metropole – v Růžové ulici.

Slýchávám to, co paměť sahá. No… dobře, to možná přeháním, ale stejně: už v prvních ročnících základky slova „drž hubu“ učebnou zněla s minimálně stejnou frekvencí jako úvodní motto každé hodiny: „Můžete si sednout.“ (Což mi připomíná, že trvání tohodle „pozdravu“ vyučujícímu na základkách a středních je fakt parádní ujetina.)

Byla jsem si na víkend odpočinout v jedněch nejmenovaných lázních. Krásně jsem se uvolnila, vypla hlavu a užila si jedinečný čas s rodinou. Na míře mojí spokojenosti se ale místní služby bohužel nepodepsaly.

Předseda Psychiatrické společnosti Martin Anders tvrdí, že současné zásadní změny přemění systém psychiatrické péče od základů, a že je to poprvé od Sametové revoluce v roce 1989, kdy se v nějakém medicínském oboru u nás tvoří nové paradigma. Pro pacienty bude po reformě péče dostupnější, přátelštější a neodtržená od jejich přirozeného prostředí, ve kterém žijí.

Do kavárny se přiřítím se zpožděním a moje omluvy málem nejsou přes okolní šum slyšet. Ivana mě přijímá s úsměvem, v klidu popíjí mošt a čeká, s čím se vytasím. Klouže očima po místnosti, takže si najednou nejsem jistá, jestli se jí já můžu do tváře dívat přímo. Můžu, i když se stydím za to antré, rušné prostředí a vlastní neznalost. Zbytečně.
Moje nejdražší, chci Ti dnes napsat, jak moc Tě obdivuji. Vzdát Ti hold. Poděkovat Ti s úctou a pokorou, kolik toho se mnou celé ty roky, které se s Tebou na této planetě mohu chlubit, snášíš a vydržíš. Že mě nikdy nenecháš dlouho ležet na dně. Ukážeš mi cestu. Umožňuješ mi být součástí velkého zázraku, protože samo jím jsi.

Máme tu další kolosální předsudek. Každý nemocný nebo handicapovaný člověk je prý trochu divný, ale laskavý, skromný a ví, o čem je život. Přízemní a materiální věci jsou mu u zadku. Ehm. Třeba i jo, ale zkuste to říct někomu, kdo se po světě sune právě jen po něm, protože se na nohy prostě nepostaví.

Šeredná zrůdo! Tahle slova slyšel takřka nepřetržitě. Každý den. Byl na ně zvyklý už od dětství, z domova. Nepřekvapovala ho, dokonce je očekával. Ale stejně o sobě věděl, že je lidská bytost… Co na tom, co říkají ostatní? Jako člověk se narodil, jako člověk žil a jako člověk i zemřel.

Drahý handicapovaný jedinče! Ano, tvůj život je často opravdu o mnoho těžší než život člověka, který ho prožívá bez handicapu, zcela zdráv, ale…
Žádné události k zobrazení
Náš účet je:
115-5689490267/0100
Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!