Magazín Inspirante se věnuje stylově bohaté žurnalistice, která upozorňuje na nejrůznější sociální a zdravotní problémy, ale především nabízí řešení a motivuje. Na redakci, grafice, provozu i inzerci se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním. Tvoříme střechu informací v rámci témat, která propojují oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací. Baví nás rozmanitý pohled na svět a věříme, že s námi bude bavit i vás. Vznikli jsme jako jeden z projektů neziskové organizace Revenium a snažíme se mít stále větší dosah. Jsme tady, abychom spolupracovali se všemi neziskovými i ziskovými organizacemi, se všemi lidmi, pro něž je rozmanitost, inkluze a prolínání různých světů důležité.
Světový den roztroušené sklerózy si 27. května připomněli pacienti, lékaři, hosté (i ze Slovenska a Polska) a také zástupci Sanatorií Klimkovice, které významnou akci už tradičně hostily. V rámci programu nechyběly přednášky špičkových lékařů a fyzioterapeutů zabývajících se léčbou této nemoci. Svou knihu Cesta k pohybu (nejen) s roztroušenou sklerózou představila Martina Jemelková.
Co dnes znamená onkologická diagnóza? Proč léčba nemusí vypadat jako ve filmech, kdy rodina skutečně pomáhá, a v čem mohou být alternativní přístupy rizikové? Monika Vondrová mluvila v kavárně Revenium o léčbě rakoviny s nadhledem a zkušeností vrchní sestry Onkologické kliniky VFN v Praze. Řeč přišla i na onkojógu, humor na oddělení a na to, co má na mysli, když říká: „Nekrm raka“.
Rakovina patří mezi slova, která si nechceme pustit moc blízko k tělu. Právě to mi běželo hlavou na besedě v kavárně, která bývá jindy mnohem zaplněnější. Jenže když si člověk uvědomí neúprosnou statistiku, že každý třetí Čech během života onemocní rakovinou, přestává to být vzdálený problém někoho jiného. A stojí za to poslouchat.
Na tradiční výstup na beskydský vrch Prašivá jsem se minulý čtvrtek vydal pošesté. Akci, kterou pravidelně pořádá Roska Ostrava, vždy přálo počasí a sluníčko pálilo ostošest. Ale letošní předpověď byla všelijaká.
Bude to výšlap s pláštěnkami, nebo bez nich? Tuto otázku si kladli mnozí z těch, kdo se na Prašivou chystali. Sám jsem si do batohu přibalil modrou „větrovku“. Slouží mi už dlouhá léta a dešti odolávala i ve Vysokých Tatrách. Abych si stoupání usnadnil, vzal jsem si trekingové hole.
Dostat se tam, kam ostatní, stejně rychle, pohodlně a důstojně. To si Kateřina Vítová přeje většinou marně, laxní postoj k bariérám a nepochopení smyslu úprav jí přitom podrážejí nohy mnohem víc než obrna. S přetrvávajícími stereotypy a řešeními o ničem se ale smířit nehodlá, proto se zajímá, je slyšet a zkouší tak změnit oficiální náhled. Přístupnost by totiž dávno měla být standard a hlavně slušnost.
„Dostalas kafe, doplňuju i tekutiny, když bude třeba, povzbudím tě dalším kofeinem nebo sladkostí. Už ale něco vymysli,“ snažím se přesvědčit svou hlavu, když usedám k počítači a chci, aby zabrala a přihrála mi nějaký nápad na sloupek a také mě udržela v bdělosti při opravách studentských písemek i dalších úkolech, co mám napsané v kalendáři.
Rádi navštěvujete knihovny, které kromě knih nabízejí řadu zajímavých akcí? Pokud ano, rozhodně neotálejte s návštěvou brněnské Knihovny Jiřího Mahena (KJM), která je největší veřejnou městskou knihovnou na Moravě a druhou největší v České republice. Je unikátní. Zahrnuje Mahenův památník, IN-centrum, 34 poboček a působivou Ústřední knihovnu, jež sídlí v nádherné barokní budově Schrattenbachova paláce, v níž bydlel i Wolfgang Amadeus Mozart. A právě na tuto historickou budovu jsem se zaměřil při pátrání po bezbariérových prvcích a zajímavých aktivitách pro lidi s handicapem.
Rodičovství by mělo být otázkou touhy a odpovědnosti. V České republice je však stále také otázkou legislativní definice toho, kdo tvoří „pár“. Přístup k asistované reprodukci je dnes zákonem omezen na heterosexuální dvojice.
Přála si pracovat v kavárně, ale hosty by prý děsila deformovaným obličejem.
Ta věta tehdy asi nikoho ze židle nezvedla, ale já bych chtěla, aby jo. Přestala jsem číst a chvilku koukala do zdi. Ani nevím, jestli ve mně hrklo, naštvala jsem se, nebo mi to prostě přišlo jenom hloupý a pokrytecký. Asi od každýho něco.
Vymlouvat se na vzhled a spojovat ho se schopností dělat dobře a efektivně určitou práci je až na pár výjimek naprosto přes čáru. Zkoumat, jestli má někdo vyhovující barvu pleti, dost vlasů, hezkej hlas, ladnej krok, rychlý ruce nebo přijatelnou figuru, by zavánělo vyhazovem. Ovšem opřít se do projevů diagnózy nebo následků onemocnění, co všemu tomu můžou taky hodně ubírat, kupodivu projde. A dokonce jako oficiální argument!
Musím přiznat, že jsem se na jaro letos moc těšil. Když se zhruba před třemi týdny ohlásilo v plné síle, byl jsem plný elánu a začal jsem na zahradě napravovat hříchy z loňského podzimu. S radostí a odhodláním.
Ale když jsem shrabával poslední zetlelé listí, málem jsem přelomil dřevěnou násadu. Najednou se mi totiž vybavily vzpomínky na loňský rok a probděné květnové noci, kdy jsem odháněl naši psí hlídačku od klubíčka, do kterého se před ní schoulil ježek. Těch ježků bylo samozřejmě více, někdy i dva či tři. Nechodili najednou, ale ty návštěvy se odehrávaly postupně. Spánek, přerušovaný bleskovým opuštěním postele, zapnutím světla v mobilu, popadnutím připraveného rýče, odehnáním psa, opatrným nabráním ježka a jeho přenosem do sousedního parku, samozřejmě nestál za nic.
Se specialistkou na asistovanou reprodukci MUDr. Lucií Švabíkovou a ředitelkou Pride Business Forum Terezou Kadlecovou řešíme, jak legislativa omezuje přístup k asistované reprodukci.
Žádné události k zobrazení
Náš účet je:
115-5689490267/0100
Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!
