Magazín Inspirante se věnuje stylově bohaté žurnalistice, která upozorňuje na nejrůznější sociální a zdravotní problémy, ale především nabízí řešení a motivuje. Na redakci, grafice, provozu i inzerci se podílejí převážně lidé se zdravotním (či jiným) znevýhodněním. Tvoříme střechu informací v rámci témat, která propojují oblasti zdravotní, sociální a vzdělávací. Baví nás rozmanitý pohled na svět a věříme, že s námi bude bavit i vás. Vznikli jsme jako jeden z projektů neziskové organizace Revenium a snažíme se mít stále větší dosah. Jsme tady, abychom spolupracovali se všemi neziskovými i ziskovými organizacemi, se všemi lidmi, pro něž je rozmanitost, inkluze a prolínání různých světů důležité.
Existují některá univerzální pořekadla, která nám mají pomoci vyrovnávat se s různými životními situacemi. Třeba se ztrátami nebo s koncem. Proto se říká: „Konec dobrý, všechno dobré.“
Moderní léčba, podpora odborníků i pacientských organizací dnes umožňují ženám s RS bezpečně plánovat těhotenství
ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) bylo dlouhá léta přisuzováno jen neposedným dětem. Tato mylná teze je už dávno překonaná, což dokazuje také kniha Špinavé prádlo, v níž se dozvíte mnoho zajímavých informací o životě dospělého člověka s ADHD. Autory jsou Roxanne Emery (Rox Pink, RØRY), která má ADHD diagnostikované, a její manžel Richard Pink (Rich Pink), který tuto diagnózu nemá, ale je jí obrovskou oporou. Pokud máte ADHD vy, váš partner, dítě nebo se o tuto problematiku zajímáte, knížka je skvělou investicí.
V nové epizodě podcastu Plan R si moderátorka Hana Potměšilová povídá s gynekoložkou MUDr. Petrou Hanulíkovou a Monikou Hečkovou, která s RS žije téměř deset let a dnes vychovává syna. Otevřeně mluví o diagnóze, plánování rodiny, asistované reprodukci i o tom, proč nemoc nemusí znamenat konec snů o rodičovství.
V nádherném prostředí dětského hospice Dům pro Julii, prvního zařízení svého druhu v České republice, jsem si povídal s Radkou Vernerovou, která je nejen jeho zakladatelkou a ředitelkou, ale také nositelkou celé řady významných ocenění, velkou propagátorkou orientačního běhu a celoživotní hrdou Brňankou. Probírali jsme dění v hospici, jeho začátky, komplikovanou situaci pečujících, potřeby dětských klientů, péči o duševní pohodu zaměstnanců a mnoho dalšího.
Diagnóza roztroušené sklerózy často přichází nečekaně. V jedné chvíli plánujete budoucnost – kariéru, cestování, rodinu – a v té další držíte v ruce zprávu, která všechno zpochybní.
Jednou z prvních otázek, která mnoho žen napadne, bývá: Budu moct mít děti?
Světový den roztroušené sklerózy si 27. května připomněli pacienti, lékaři, hosté (i ze Slovenska a Polska) a také zástupci Sanatorií Klimkovice, které významnou akci už tradičně hostily. V rámci programu nechyběly přednášky špičkových lékařů a fyzioterapeutů zabývajících se léčbou této nemoci. Svou knihu Cesta k pohybu (nejen) s roztroušenou sklerózou představila Martina Jemelková.
Co dnes znamená onkologická diagnóza? Proč léčba nemusí vypadat jako ve filmech, kdy rodina skutečně pomáhá, a v čem mohou být alternativní přístupy rizikové? Monika Vondrová mluvila v kavárně Revenium o léčbě rakoviny s nadhledem a zkušeností vrchní sestry Onkologické kliniky VFN v Praze. Řeč přišla i na onkojógu, humor na oddělení a na to, co má na mysli, když říká: „Nekrm raka“.
Rakovina patří mezi slova, která si nechceme pustit moc blízko k tělu. Právě to mi běželo hlavou na besedě v kavárně, která bývá jindy mnohem zaplněnější. Jenže když si člověk uvědomí neúprosnou statistiku, že každý třetí Čech během života onemocní rakovinou, přestává to být vzdálený problém někoho jiného. A stojí za to poslouchat.
Na tradiční výstup na beskydský vrch Prašivá jsem se minulý čtvrtek vydal pošesté. Akci, kterou pravidelně pořádá Roska Ostrava, vždy přálo počasí a sluníčko pálilo ostošest. Ale letošní předpověď byla všelijaká.
Bude to výšlap s pláštěnkami, nebo bez nich? Tuto otázku si kladli mnozí z těch, kdo se na Prašivou chystali. Sám jsem si do batohu přibalil modrou „větrovku“. Slouží mi už dlouhá léta a dešti odolávala i ve Vysokých Tatrách. Abych si stoupání usnadnil, vzal jsem si trekingové hole.
Dostat se tam, kam ostatní, stejně rychle, pohodlně a důstojně. To si Kateřina Vítová přeje většinou marně, laxní postoj k bariérám a nepochopení smyslu úprav jí přitom podrážejí nohy mnohem víc než obrna. S přetrvávajícími stereotypy a řešeními o ničem se ale smířit nehodlá, proto se zajímá, je slyšet a zkouší tak změnit oficiální náhled. Přístupnost by totiž dávno měla být standard a hlavně slušnost.
Žádné události k zobrazení
Náš účet je:
115-5689490267/0100
Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!
