Dokážete si představit, že odvezete svou 80letou, případně ještě starší maminku, babičku či dědečka na tábor? A že sedm dní prožijí mezi vrstevníky a budou absolvovat každodenní ranní rozcvičku, stejně tak se vydají po setmění na stezku odvahy a dbát budou muset i na pořádek, protože každý den po snídani přísní táboroví instruktoři procházejí pokoje a udělují body podle toho, jak jsou uklizeny?
„Retro tábor v Beskydech“ u přehrady v Horní Bečvě se letos konal od 29. srpna do 4. září. Seniorům nabídl sedm dní naplněných aktivním programem a řadou táborových akcí, na které si někteří pamatují ještě z dob mládí.
„Tábory pořádáme pátým rokem, ale v některém roce byly i tři, takže letos jsme pořádali už devátý ročník,“ vysvětluje Ivana Zelinová z neziskové organizace Tábory v Beskydech. „Ani loni jsme kvůli covidu pauzu neudělali, ale proběhl jen jeden turnus, který se zcela zaplnil. Letos jsme rovněž měli jeden turnus, kterého se zúčastnilo 67 seniorů.“
Když se jí ptám, jak vůbec na myšlenku retro tábora přišla, odpovídá bez rozmýšlení: „Hodně seniorů má pocit, že už je nic nečeká, často žijí stereotypním způsobem. Možná už ani nehledají nové kamarády či přátele. A my jim nabízíme, aby na mládí nejen vzpomínali, ale aby se aspoň na těch sedm dní do těchto dob vrátili. A přitom zapomněli na své starosti, zdravotní problémy, někdy i bolesti. Program je bohatý a největší odměnou pro nás je, když se nám seniory opravdu podaří vrátit minimálně o půlstoletí zpátky do doby bezstarostného a bláznivého dětství,“ říká Ivana Zelinová.
Letošní ročník byl opět důkazem, že tento zdánlivě nemožný návrat se dá zažít. „Účastníci tábora s vervou bojovali o vítězství v soutěžích, při hodnocení úklidu pokojů smlouvali s vervou o každý bod a při večerním programu plném hudby a tance mnozí odcházeli do svých pokojů často i hodně po půlnoci. Letos bylo navíc poznat, že po půldruhém roce doby covidové byli senioři ,daleko hladovější‘ po zážitcích a užívali si program, jak to jen šlo. Bylo to vidět při vyhlašování krále a královny tábora. Královnou se stala jedna z nejstarších účastnic. Je to paní, která už běžně chodí o hůlkách. Ale na parketu se obešla bez nich, a to na něm zůstala docela dlouho,“ říká s úsměvem Ivana Zelinová.
Součástí programu byly i letos výlety, například do Velkých Karlovic, do Rožnova pod Radhoštěm či na Pustevny.
O tom, že se program seniorům zamlouval, svědčí i zápisy v táborové kronice. „Sešli jsme se jako neznámí lidé. Ale program byl opět vynikající a zapomněli jsme na starosti. A po těch sedmi dnech už se neloučíme jako neznámí lidé, ale jako přátelé,“ napsaly například do kroniky Helena, Marta a Mirka a jejich další dvě kamarádky, které do rekreačního střediska Rališka v Prostřední Bečvě přijely až z Pardubic.
Letos na táboře nechyběla ani skupina neslyšících seniorů. „Vracejí se k nám pravidelně. Integrujeme je mezi sebe a ostatní soutěžící je berou. Takže i oni byli na parketu a užívali si živou hudbu a tanec, i když neslyší,“ vysvětluje organizátorka.
Čtyřiaosmdesátiletý Jiří Baroš, který na tábor dorazil z Valašského Meziříčí, nejvíce oceňuje výborně sestavený program a to, že vedoucí společně s instruktory dokážou vytvořit atmosféru, díky které se senioři uvolní a baví se tak, jako by jim opravdu bylo patnáct, osmnáct nebo dvacet let.
Táborový program byl i letos dobrovolný a nabitý nejrůznějšími soutěžemi, přednáškami, sportovními hrami, seniorskou olympiádou, střelbou, kreativní dílnou, zdravotním cvičením, atraktivními výlety, karaoke či jízdou na koni. Nechyběla ani stezka odvahy, táborák s kytarou, výroba vlajek, hledání pokladu a zábavné, pěvecké a taneční večery s nestárnoucími songy, maškarním plesem či tvořením mandal z písku.
„Asi nejnapínavější bylo zápolení při vaření kotlíkových gulášů. Jednotlivé týmy totiž nemají k dispozici všechny potřebné ingredience. Ty si vylosují v kole štěstí a pak záleží na jejich šikovnosti a umu, jak chybějící koření či další ingredienci potřebnou pro přípravu guláše dokážou nahradit. Tábory v Beskydech pořádají podobné pobytové akce s různým zaměřením i pro děti. „Takže mám s čím porovnávat. A nejsem sama, potvrzují mi to i naši instruktoři. Senioři jsou při různých hrách, soutěžích i celkově daleko soupeřivější a nadšenější než dětští účastníci. Senioři nám říkají, že to bude asi tím kouzelným ozdravným prostředím u přehrady v Horní Bečvě. Já jsem však přesvědčená, že je to i díky nim. Svůj tábor si prostě chtějí užít naplno,“ dodává Ivana Zelinová.
Foto: archiv Tábory v Beskydech/Ivana Zelinová
