Životospráva má zásadní vliv na lupénku Tomáše Dvořáka

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email

Manželé Dvořákovi mají dva syny, čtrnáctiletého Káju a desetiletého Tomáška, provozují zahradnictví na okraji města v jižních Čechách. Pandemie pro ně nebyla vůbec jednoduchá, a to především proto, že se v podnikání navzdory restrikcím nezastavili. Ale také proto, že starší Kája onemocněl koronavirem, což mladší bratr těžce nesl. Právě psychika a obavy z nemoci byly hlavním spouštěčem lupénky u desetiletého Tomáška. Naštěstí dodržování nastavené léčby a správná životospráva má na jeho nemoc výrazně pozitivní dopad.

Už 18 let jsou Dvořákovi svoji a se dvěma syny žijí v rodinném domku na okraji města v jižních Čechách. Rozlehlý pozemek využívají k podnikání v zahradnictví. Ani během pandemie v práci neustali, neboť právě zahradnictví, jako jedny z mála podniků, zavřená nebyla. Do toho starší syn Kája onemocněl koronavirem. Byl téměř bezpříznakový, PCR test však měl pozitivní. Na mladšího bratra Tomáška měl jeho stav zásadní vliv. Měl strach z nemoci a jeho psychika to nenesla dobře. Jeho matka se domnívá, že právě tlak obav a úzkostí měl u Tomáška vliv na rozvoj lupénky. Tou trpěl sice v podobě malých flíčků na noze zhruba od šesti let, tedy s nástupem do první třídy, ale až vlivem pandemie se u něj nemoc rozvinula naplno. Měl flíčky na nezvyklých a málo viditelných místech, například na hlavě, v očích, v uších i na genitáliích. A to už bylo nutné řešit.

Zhruba v září a říjnu minulého roku tedy Dvořákovi vyhledali lékařskou pomoc. Kontaktovali Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, konkrétně primáře Dermatovenerologické kliniky. Ten jim předepsal léky a zařadil je do klinické studie, na které dosud participují. Nebyl to však první kontakt s lékaři ohledně Tomáškových potíží. Jak bylo zmíněno výše, lupénka se u něj projevovala už s nástupem do první třídy. Asi 10centimetrová hnisající rána na holenní kosti, flíčky na hlavičce, zádech a genitáliích. Přes několikeré kontaktování lokálních lékařů se nakonec Tomášek dostal do péče nemocnice v Motole. Zde mu odebrali vzorek kůže z hlavičky a lupénku mu potvrdili. Tou dobou Dvořákovi zkoušeli různé alternativní formy léčby. Vyřadili z jídelníčku kravské mléko a začali častěji jezdit k moři. Dvakrát, někdy třikrát za léto. Právě tyto pobyty Tomáškovi hodně pomáhaly. Lupénka ustoupila na 8–10 měsíců a objevila se vždy před létem. Potom ovšem přišel koronavirus a rodina k moři nejela. Do toho onemocněl starší bratr a lupénku bylo opět nutno řešit s lékaři.

Tehdy měl Tomášek krvácející strupy po celém těle na nezvyklých místech – na hlavě, na spodních víčkách, mezi řasami, celé genitálie ve strupu, byly i v uších, které se nedaly prošťouchnout. Tomášek si je strhával a šířily se dál. Zvláštní je, že téměř necítí bolest – ani při odebírání vzorku z hlavy, ani u krvácejících strupů. A jelikož jsou projevy jeho lupénky nezvyklou raritou, zařadila ho vinohradská nemocnice do výzkumu, který testuje právě lék na lupénku. Už je údajně schválený v zahraničí, ale u nás musí projít zdlouhavým procesem výzkumů a testování. Tomáškova maminka zdůrazňuje, že nejen vlivem lupénky, ale i covidu musí oba bratři sportovat, jinak přibírají na váze. Právě správná životospráva, zdravá strava a dostatek pohybu mají na Tomáškovu lupénku pozitivní vliv. Když k tomu bere léky dvakrát denně, nemá téměř žádné problémy.

Správnou životosprávu dodržují i manželé Dvořákovi. Oba jsou zvyklí sportovat. V jejich zahradnictví projde spousta zákazníků, u nichž si paní Dvořáková všímá reakcí a názorů na lupénku. Snaží se šířit osvětu, která je podle ní malá. U starších lidí převládá lhostejnost („Já už to ve svém věku doklepu“) či pohodlnost, kdy se nemocní spokojí s pobyty u moře. Tomáškova matka mi rovněž vyprávěla příhodu, kdy jela na školení do Německa a shodou okolností měli ze 40členné skupiny tři lidé lupénku. Nejen proto paní Dvořáková u svého syna dbá na správnou životosprávu a dodržování léčby. Chce tak předejít zdravotním potížím v budoucnu. Jejich lékař dokonce s nadsázkou říká, že kdyby si měl vybrat jednu ze současných nemocí, vybral by si lupénku, neboť ta se dá dobře léčit, i když nikoli vyléčit. Vliv na to mají určitě i osobní důvody, kdy paní Dvořákové zemřela sestra ve čtyřiceti letech na rakovinu slinivky břišní. Ráda by proto nejen čtenářům Inspirante, ale i lidem s lupénkou vzkázala, ať neházejí flintu do žita a dodržují správnou životosprávu. Ať se zdravě stravují a mají dostatek pohybu. „Nebojte se, dnes se dá leccos dobře léčit, když se na nemoc přijde včas. Držím vám palce,“ říká.

Lupénka (psoriáza) je nemoc zasahující fyzický vzhled i duši. Proto by nikdo s psoriázou nebo psoriatickou artritidou neměl zůstat se svými starostmi sám. Z tohoto důvodu se zapsaný spolek Revenium rozhodl uspořádat u příležitosti Světového dne psoriázy (WPD), který v letošním roce připadá na pátek 29. října 2021, Puntíkový den. Cílem akce je informovat veřejnost o povaze tohoto chronického zánětlivého autoimunitního onemocnění celého organismu, jehož projevy jsou viditelné na kůži, ale kromě ní postihuje i nehty a klouby (psoriatická nemoc). Velice důležité je, aby veřejnost věděla, že lupénka NENÍ INFEKČNÍ, lze ji léčit, ale zatím bohužel ne zcela vyléčit. Klikněte pro více informací o Puntíkovém dni.

Během Puntíkového roku:

  • Podpoříme rodiny dětí s lupénkou a pět z nich pošleme na ozdravný pobyt u moře; to vše také díky zisku z prodeje speciální edice rodiny Igráčků s puntíky. Zároveň s jejich pomocí dětem v Česku i v zahraničí vysvětlíme, že lupénka opravdu není infekční a že kamarádi s lupénkou patří do party jako každý jiný.
  • Představíme příběh páru mladých lidí, které provází životem kromě vzájemné lásky i lupénka.
  • Budeme se vídat na sociálních sítích – máme puntíkový Facebook i Instagram.
  • 29. října 2021 si Puntíkový den užijeme všichni společně na velkém happeningu na Vysočině.

Foto: archiv rodiny Dvořákových

Předcházející příběhy:

Trpí těžkým atopickým ekzémem, ale Šimon Písařík je bojovník

Život s lupénkou není med. Důležité je, aby člověk nebyl sám. Jako Lukáš Navara

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on email
Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další příspěvky autora

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!