Životospráva má zásadní vliv na lupénku Tomáše Dvořáka

Manželé Dvořákovi mají dva syny, čtrnáctiletého Káju a desetiletého Tomáška, provozují zahradnictví na okraji města v jižních Čechách. Pandemie pro ně nebyla vůbec jednoduchá, a to především proto, že se v podnikání navzdory restrikcím nezastavili. Ale také proto, že starší Kája onemocněl koronavirem, což mladší bratr těžce nesl. Právě psychika a obavy z nemoci byly hlavním spouštěčem lupénky u desetiletého Tomáška. Naštěstí dodržování nastavené léčby a správná životospráva má na jeho nemoc výrazně pozitivní dopad.

Už 18 let jsou Dvořákovi svoji a se dvěma syny žijí v rodinném domku na okraji města v jižních Čechách. Rozlehlý pozemek využívají k podnikání v zahradnictví. Ani během pandemie v práci neustali, neboť právě zahradnictví, jako jedny z mála podniků, zavřená nebyla. Do toho starší syn Kája onemocněl koronavirem. Byl téměř bezpříznakový, PCR test však měl pozitivní. Na mladšího bratra Tomáška měl jeho stav zásadní vliv. Měl strach z nemoci a jeho psychika to nenesla dobře. Jeho matka se domnívá, že právě tlak obav a úzkostí měl u Tomáška vliv na rozvoj lupénky. Tou trpěl sice v podobě malých flíčků na noze zhruba od šesti let, tedy s nástupem do první třídy, ale až vlivem pandemie se u něj nemoc rozvinula naplno. Měl flíčky na nezvyklých a málo viditelných místech, například na hlavě, v očích, v uších i na genitáliích. A to už bylo nutné řešit.

Zhruba v září a říjnu minulého roku tedy Dvořákovi vyhledali lékařskou pomoc. Kontaktovali Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, konkrétně primáře Dermatovenerologické kliniky. Ten jim předepsal léky a zařadil je do klinické studie, na které dosud participují. Nebyl to však první kontakt s lékaři ohledně Tomáškových potíží. Jak bylo zmíněno výše, lupénka se u něj projevovala už s nástupem do první třídy. Asi 10centimetrová hnisající rána na holenní kosti, flíčky na hlavičce, zádech a genitáliích. Přes několikeré kontaktování lokálních lékařů se nakonec Tomášek dostal do péče nemocnice v Motole. Zde mu odebrali vzorek kůže z hlavičky a lupénku mu potvrdili. Tou dobou Dvořákovi zkoušeli různé alternativní formy léčby. Vyřadili z jídelníčku kravské mléko a začali častěji jezdit k moři. Dvakrát, někdy třikrát za léto. Právě tyto pobyty Tomáškovi hodně pomáhaly. Lupénka ustoupila na 8–10 měsíců a objevila se vždy před létem. Potom ovšem přišel koronavirus a rodina k moři nejela. Do toho onemocněl starší bratr a lupénku bylo opět nutno řešit s lékaři.

Tehdy měl Tomášek krvácející strupy po celém těle na nezvyklých místech – na hlavě, na spodních víčkách, mezi řasami, celé genitálie ve strupu, byly i v uších, které se nedaly prošťouchnout. Tomášek si je strhával a šířily se dál. Zvláštní je, že téměř necítí bolest – ani při odebírání vzorku z hlavy, ani u krvácejících strupů. A jelikož jsou projevy jeho lupénky nezvyklou raritou, zařadila ho vinohradská nemocnice do výzkumu, který testuje právě lék na lupénku. Už je údajně schválený v zahraničí, ale u nás musí projít zdlouhavým procesem výzkumů a testování. Tomáškova maminka zdůrazňuje, že nejen vlivem lupénky, ale i covidu musí oba bratři sportovat, jinak přibírají na váze. Právě správná životospráva, zdravá strava a dostatek pohybu mají na Tomáškovu lupénku pozitivní vliv. Když k tomu bere léky dvakrát denně, nemá téměř žádné problémy.

Správnou životosprávu dodržují i manželé Dvořákovi. Oba jsou zvyklí sportovat. V jejich zahradnictví projde spousta zákazníků, u nichž si paní Dvořáková všímá reakcí a názorů na lupénku. Snaží se šířit osvětu, která je podle ní malá. U starších lidí převládá lhostejnost („Já už to ve svém věku doklepu“) či pohodlnost, kdy se nemocní spokojí s pobyty u moře. Tomáškova matka mi rovněž vyprávěla příhodu, kdy jela na školení do Německa a shodou okolností měli ze 40členné skupiny tři lidé lupénku. Nejen proto paní Dvořáková u svého syna dbá na správnou životosprávu a dodržování léčby. Chce tak předejít zdravotním potížím v budoucnu. Jejich lékař dokonce s nadsázkou říká, že kdyby si měl vybrat jednu ze současných nemocí, vybral by si lupénku, neboť ta se dá dobře léčit, i když nikoli vyléčit. Vliv na to mají určitě i osobní důvody, kdy paní Dvořákové zemřela sestra ve čtyřiceti letech na rakovinu slinivky břišní. Ráda by proto nejen čtenářům Inspirante, ale i lidem s lupénkou vzkázala, ať neházejí flintu do žita a dodržují správnou životosprávu. Ať se zdravě stravují a mají dostatek pohybu. „Nebojte se, dnes se dá leccos dobře léčit, když se na nemoc přijde včas. Držím vám palce,“ říká.

Lupénka (psoriáza) je nemoc zasahující fyzický vzhled i duši. Proto by nikdo s psoriázou nebo psoriatickou artritidou neměl zůstat se svými starostmi sám. Z tohoto důvodu se zapsaný spolek Revenium rozhodl uspořádat u příležitosti Světového dne psoriázy (WPD), který v letošním roce připadá na pátek 29. října 2021, Puntíkový den. Cílem akce je informovat veřejnost o povaze tohoto chronického zánětlivého autoimunitního onemocnění celého organismu, jehož projevy jsou viditelné na kůži, ale kromě ní postihuje i nehty a klouby (psoriatická nemoc). Velice důležité je, aby veřejnost věděla, že lupénka NENÍ INFEKČNÍ, lze ji léčit, ale zatím bohužel ne zcela vyléčit. Klikněte pro více informací o Puntíkovém dni.

Během Puntíkového roku:

  • Podpoříme rodiny dětí s lupénkou a pět z nich pošleme na ozdravný pobyt u moře; to vše také díky zisku z prodeje speciální edice rodiny Igráčků s puntíky. Zároveň s jejich pomocí dětem v Česku i v zahraničí vysvětlíme, že lupénka opravdu není infekční a že kamarádi s lupénkou patří do party jako každý jiný.
  • Představíme příběh páru mladých lidí, které provází životem kromě vzájemné lásky i lupénka.
  • Budeme se vídat na sociálních sítích – máme puntíkový Facebook i Instagram.
  • 29. října 2021 si Puntíkový den užijeme všichni společně na velkém happeningu na Vysočině.

Foto: archiv rodiny Dvořákových

Předcházející příběhy:

Trpí těžkým atopickým ekzémem, ale Šimon Písařík je bojovník

Život s lupénkou není med. Důležité je, aby člověk nebyl sám. Jako Lukáš Navara

Klára Šmejkalová

Klára Šmejkalová

Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.

Další články

Podpořte nás

Náš účet je:
115-5689490267/0100

Vězte, že veškeré finance půjdou na rozvoj projektů, které pomáhají lidem se znevýhodněním plnit si kariérní a životní sny. Inspirante je jedním z nich!