#nechbroukažít – dnes šedesátý. Jubileum si žádá speciální téma a nadlimitní prostor. Za odměnu. Květen, jaro, lásky čas k tomu! Čtvrtého. Pěkné číslo. Také důležité pro Zuzku Nemčíkovou. Je narozena 4. března. A minimálně tolikrát si budete chtít přečíst její knižní debut.
Tento text můžete brát jako neformální recenzi knihy ABCDa zvládání rakoviny, opakovaných recidiv a metastáz. Nebo jako já – poctu a obdiv autorce a jejímu dílu. Především však skvělé, moudré a inteligentní ženě, lidské bytosti přinášející ostatním do života radost, lásku, odvahu a sílu.
Název titulu naznačuje, že jedním ze zásadních témat je rakovina a mnohé kolem ní. Píšu „jedním ze zásadních témat“ proto, že i přes vážnost námětu kniha připomíná duhu. Tak pestrá je. Má mnoho barev a odstínů. Nevnímejte ji jako určenou výhradně pacientkám s onkologickou diagnózou a jejich okolí. Ačkoli pro ně je velmi důležitá! Tato kniha by měla být povinnou četbou. Nezbytnou výbavou jako lékárnička. Pro nemocného, zdravého, takového, makového. Troufám si říct, že kdo si celou knihu poctivě a s otevřenou myslí přečte, nebude zcela stejný jako dřív. Něco se v něm pohne… Rovněž doufám, že čtenář/ka začne na život a jeho výzvy pohlížet jinak. Na lidi kolem. Na svou diagnózu. Na sebe. Myslím, že to byl jeden z hlavních Zuzčiných záměrů.
Dokázala do jedné knihy zakomponovat prvky snad všech možných žánrů – hltáte řádky a stránky autobiografie, pamětí, románu, thrilleru, naučné a motivační literatury, nechybí humor a poezie. Poutavé je pojmenování jednotlivých kapitol podle písmen abecedy a jim odpovídajících myšlenek, prožitků, životních zkušeností a událostí.
V pátek večer, kdy se ztišilo sídliště i má mysl, jsem se pustila do čtení. Dříve jsem jen tak ochutnávala, kolem knihy opatrně našlapovala. Čím více stránek přibývalo do levé části výtisku, tím víc jsem jich chtěla přečíst. Do tří hodin ráno jsem byla v polovině knihy. Oči byly opuchlé námahou i pláčem. Slzami dojetí, smíchu, radosti, poznání, smutku… Fandíte, držíte pěsti pro štěstí, obdivujete, zamýšlíte se. Chcete Zuzku obejmout. Toužíte udělat vše pro to, aby už jí nikdo a nic neubližovalo. Zároveň se s každou novou stranou učíte poznávat vlastní osobnost. Nejen ji. Máte chuť začít si pořizovat výpisky! Najednou víte, že až se vám něco nebude chtít, bude vás něco bolet, ještě jednou přehodnotíte, zda se vám opravdu tak nechce a zda vás to bolí opravdu tolik! Začnete si pokorněji vážit všech „neobyčejných obyčejností“. Hledat cestu a naději.
Další večer jsem v četbě pokračovala. Poslední stránku tohoto Zuzčina i čtenářova pokladu – věnovanému jejímu skvělému muži – jsem otočila v neděli ve čtyři ráno. Tou dobou se ozval první hlas vstávajících štěbetálků v korunách stromů. Dříve jsem nedokázala přestat. Silné dojmy a pocity ve mně stále doznívají. Budou navždy. Dozvíte se tolik zajímavého, zároveň niterného, upřímného a opravdového.
Poznáte (zejména ti „zdraví“), že je-li člověk vnitřně silný, statečný, houževnatý, nestěžuje si na krutost osudu a své bolesti a snaží se pomáhat nejen sobě, ale hlavně všem kolem, neznamená to, že není křehký, bolavý, smutný; že nemá obavy a strachy. I přes svou odvahu prahne po blízkosti a pozornosti někoho laskavého a všímavého, chápavého. Potřebuje přítele. Společnost v lepším i krušnějším období.
Uvědomíte si, že ta nejhorší cesta, kterou lze zvolit k člověku a blízkému s vážnou diagnózou, je, že se mu budete vyhýbat nebo jeho problémy ignorovat jenom proto, že nevíte… Jak s ním mluvit? Jak se chovat? Nezraním jej? Nezraním sebe? No jak… Prostě normálně! Život nepřináší jen hezké a radostné chvíle. Okolnosti mohou být kruté. Lidé bývají krutí. Ale pak je tu vše ostatní, oč je třeba dál usilovat, abychom prožívali štěstí. Pracovat na tom každý den. Děj se co děj.
Nebudu zde citovat Zuzku, to ani nemohu, není to v mých silách. Vše by bylo jen vytrženo z kontextu. Přečtete-li si její knihu, pochopíte sami… Kniha ABCDa zvládání rakoviny, opakovaných recidiv a metastáz od Zuzany Nemčíkové patří mezi ty v knihovničce, k nimž se chcete vracet. Pro neobyčejný lidský příběh, pro pohlazení psycholožky, pro radu. Pro touhy i očistné vzlyky. Napadne vás, že potřebujete další díl. Proplout ještě hlouběji do Zuzčina srdce i myšlenek.
Se Zuzkou nás pojí krásné přátelství. Přišlo a rozkvetlo tak přirozeně a nenásilně. Najednou tu bylo. Jako jaro. Díky knize jsem ji poznala blíže. Těším se na další objevování. Zuzka je totiž originální a samé překvapení! Je nádherná uvnitř i zvenčí.
– Ani celá armáda těch, kteří mluví, nezmůže jednoho, který jedná. –
François de La Rochefoucauld
– Náš život je tím, co z něj udělají naše myšlenky. –
Marcus Aurelius
Foto: archiv Zuzky Nemčíková
