Obecně rád sportuji, ale nemaká jen moje tělo. Ani má mysl nezahálí a kognitivní funkce obzvlášť. Technicky je to ovšem mnohem komplikovanější a náročnější proces.
Jak mozkové závity procvičuji? Jednoduše! Nesedím hodiny u Netflixu, ale raději si přečtu knížku. Většinou zůstávám věrný češtině, ale když chci mozek trochu potrápit, hurá do polštiny/slovenštiny. Pokud má mozek běžet sprint s překážkami, přecházím rovnou do angličtiny/španělštiny. Portugalštinu jsem bohužel úspěšně zapomněl, tam zvládám číst leda titulky, a to ještě s odřenýma ušima.
Další level je procvičování kognitivních funkcí u odborníka. Dlouho jsem docházel do nemocnice v Brně, kde se mnou logopedka cvičila nejen mluvu, ale i poškozené kognitivní funkce. K těmto návštěvám se přidružily i dvě specializované skupiny. Šlo o lidi s všehochutí diagnóz, které spojovaly problémy s kognicí. Upřímně, cítil jsem se tam moc dobře, prostě mezi svýma. Stávalo se, že některé aktivity mi šly hůř než ostatním, ale pravidelné účasti jsem nikdy nelitoval. Naopak mě to tam vždy nakoplo a motivovalo k usilovnější práci. Postupem času jsem se začal zlepšovat! Velkou úlohu v tom sehrálo i drilování kognice v domácím prostředí s velkým hrnkem zeleného čaje.
A jak probíhalo domácí drilování? Postupně. Žádné těžké odbornosti, ale hezky od píky. Nejvíc se mi osvědčily časopisy pro předškoláky. První měsíc jsem malinko bojoval s tím, že jako týpek s dvěma vysokými školami sahám po aktivitách dětí z mateřských školek, ale co už… Řekl jsem si, že je lepší prolouskat časopisy Předškolák a Báječná školka než to dopředu vzdát. A já jen tak něco do kopru předčasně neházím.
Dodnes mám jeden předškolácký časopis předplacený a dvakrát týdně cvičím své vnímání času a prostoru, matematické schopnosti a dovednosti, postřeh, grafomotoriku a řeč. Ono se to nezdá, ale když je nějaký kognitivní problém, tak je to stejná makačka jako cvičit s desetikilovou činkou po probdělé noci.
Pak jsou tady aktivity, které mě prudí celý život, a těmi jsou společenské hry. Jako dítě jsem se těšil, že od nich budu mít v dospělosti definitivní pokoj. O to děsivější je, když se pozoruji, jak cíleně zapluji do Levných knih a vyjdu vítězoslavně ven s pexesem, dominem, puzzle nebo Člověče, nezlob se. Vidím to na karmu se zvráceným smyslem pro humor. To se sám sebe ptám: Luko, kdo jsi a co se s tebou stalo, že máš v ruce domino a neházíš všechny ksichty světa? Asi jsem trochu dospěl. Došlo mi, že když něco reálně pomáhá, překousnu i svůj zarytý odpor. Navíc když se sejde dobrá parta lidí, tak moje nervy nedrásá ani Člověče, nezlob se.
Dnes mám v plánu klasickou aktivitu, spojovačky pro dospělé. I v tom jsem začal pozvolna, spojováním obrázků zvířátek. Spojit pouhých dvacet čísel mi dávalo pořádně zabrat. Teď už jedu úplně jiný level, spojovačky léčivých rostlin, kde je finálním čísílkem 350. Psychice hodně pomohlo najít si tematicky právě rostliny a byliny, jelikož to je oblast, která mě opravdu baví. Mám občas dojem, že pokud existují minulé životy, já byl ulítlý botanik.
Nakonec se dostávám k tomu nejzásadnějšímu. Když dělám neoblíbenou aktivitu, která zároveň pomáhá, nezapomenu se odměnit. Botanická zahrada nebo procházka lesem je tak ideální odměnou po kognitivním týrání. Můj základ je tak nejen dobrý zelený čaj a fajn společnost, ale najít si to své oblíbené v každé činnosti a nezapomenout na závěrečnou odměnu.
Foto: Pixabay
