
Vážní dospěláci a duše dítěte #nechbroukažít
Sice již patřím do kategorie „život začíná po čtyřicítce“, ovšem to mě neodrazuje od bezprostřední radosti a chuti hrát si. Hrají-li si dospělí, většinou to zavání nějakou pikantérií. Jaká škoda, že mnozí s naskakujícími roky považují za nudu či ostudu ponechat si část dětské duše a rozverný pohled na svět. Proběhnout kaluží, nastavovat tvář kapkám deště. Zavzpomínat si na bezstarostné časy nad pexesem nebo dominem, mikádem… Zajuchat si nad získáním lukrativní stáje v Dostizích













