V zimě příroda odpočívá. Odpadne, co už odumřelo. Vše se zklidní, regeneruje, načerpává síly. Mnozí živočichové tolik nekonzumují. I pro ně je zima obdobím odpočinku. Dokonce někteří „spálí“ několik kil své hmotnosti. Zvláštní, že tady jsme se tolik neinspirovali. Ale některé věci prostě máme okoukané z domova a ony se nám vryly hluboko do paměti. Včetně určitých zvyklostí. V dospělosti je pak ve svém domově ještě rozvíjíme.  Ono i

V minulém pohlazení jsem se zmínila o stagnaci. Jakmile není pohyb, neproudí energie, zastaví se. Ale obdobné to je i v našem prostoru, kde žijeme, spíme, trávíme svůj čas. Prostor, který by nás měl nabít energií a silou ke zvládání nových výzev, jež před nás staví život.  Pokud máme v prostoru, kde pobýváme, nahromaděné nepoužívané věci, neproudí energie ani tady. Stagnuje. „Utváříme si svůj prostor k obrazu svému a

Je to jednoduché. Kde je stagnace, tam to neproudí. Výklad slova stagnace je zastavení, ustrnutí ve vývoji, uváznutí. Když uvízne loď, prostě se nepohybuje, je na místě. Nedostane se nikam. NIKAM! Uváznutí je totiž setrvání v mrtvém bodě. Napadlo vás někdy, že když uvázneme my, tedy pomyslně také v tom mrtvém bodě, tak se nedostaneme nikam, pokud něco neuděláme? Proč když je venku plískanice, která by ani

Mám ráda všechna roční období. Podzim je pro mě kouzelný odstíny všech barev, které rezonují s mou duší. Těch různobarevných listů stromů a keřů, měnící se příroda! Po vyprahlém létě se často zazelená tráva a sytou zelení tomu dodává zase jiný ráz. Jako by se příroda ještě chtěla vzchopit a ukázat, že síly má dost. Pak však přichází silný vítr a barevnou paletu listí si odfoukne jako

Jsou možnosti pro jednotlivce i celé rodiny strávit den společně, a přitom svými aktivitami. Líbí se mi možnost i pro neběžce zapojit se do sportovního dění a nasměrovat děti k pohybu, k běhu. Využít jejich chuti poměřit své síly a touhy získat medaile k tomu, aby pro sebe něco udělaly a „hejbly“ tělem. S rodinou jsme běhávali běžecké závody Run Tour, ale letos jsem „ochutnala“ i seriál

Náš život je o vztazích, o komunikaci s druhými. Také o komunikaci nás samotných se sebou, též o práci a odpočinku. Všechny tyto faktory se učíme od narození rozvíjet. A nejen rozvíjet, můžeme je také láskyplně opečovávat. Protože je to v náš prospěch. Jenže jakmile prožíváme dlouhodobý stres či nějakou životní nesnáz, na rozvíjení a opečovávání zapomínáme. Píšu v první osobě čísla množného, protože se to týká nás všech.

Dnešní téma Pohlazení od psycholožky souvisí s příchodem léta. To krásné letní počasí a dostatek slunečního svitu asi většina přivítala. Už jsme si to přáli. Ale pro některé toho může být až moc. Je vhodné si prostě vyhovět. Připravuji si posezení v zeleni, tentokrát využiji psací potřeby a dám si svátečně kávu. Už ji nepiju tolik a ne pravidelně. Jen pro chuť. Její vůně se

Dovolím si začít kouzelným citátem od pro mě neznámého autora: „Neberme svůj život zase tak vážně. Stejně z něj nevyvázneme živí!“ Pro někoho bývá SMRT a UMÍRÁNÍ tématem, které „nedává“. Já se tím zabývám už dlouhou řadu let. Ať už v období, kdy jsem pracovala jako vojskový psycholog a byla jsem konfrontována s úmrtím našich vojáků. Těch, kteří zemřeli při výcviku, nebo při útocích atentátníků. Protože šlo o

Když se pouštíme do změn v našem životě, často bychom chtěli kýžený efekt nejlépe okamžitě. Ale jak se říká, VŠE CHCE SVŮJ ČAS. Čas však musíme věnovat také samotné přípravě a procvičování. To zabírá mnohdy nejvíc času. To je právě to, co nám pak v konečném důsledku náš ČAS ŠETŘÍ. Je to obdobné jako s řešením problému „lichých“ ponožek. Tedy ponožek, které se SAMY ztrácejí. Znáte to: po vyprání náhle zjistíme, že jedna ponožka