Redakce je vždy složena minimálně z 50 procent z osob se zdravotním postižením, v dalších 50 procentech budou lidé v seniorním věku, rodiče samoživitelé, studenti mediálních studií a žurnalistiky, ale také profesionální novináři.
Mám moc rád své dvě už dospělé dcery, cesty, jež jsou mi cílem, kavárnu, a to nejen tu pražskou, magické Led Zeppelin, Liverpool FC, s nímž mě srdce pojí více než 40 let a jehož hymnou je chorál Nikdy nepůjdeš sám. Editování sportovní rubriky MF DNES mě už přivedlo na olympijské hry, Premier League, NHL, Tour de France, Wimbledon i Velkou pardubickou. Pomáhám na svět také dobrým knihám nakladatelství Prostor. Po těžkých depresích mi zůstala akrální plegie, poznal jsem však Centrum Paraple, kde mě postavili na nohy. Do Inspirante jsem přibyl v srpnu 2019 a čtu, edituju, píšu, analyzuju, někdy až moc…
Píše sloupky s názvem Perplex ve městě, aby cupovala život s dětskou mozkovou obrnou a jinými naschvály. Nehodlá totiž jen opatrně našlapovat a lovit Božského přezkáče či jinou ortopedickou obuv. Prahne po životě na vysoké noze obklopena přáteli, knihami a kávou. Analogie s legendárním Sexem ve městě tak není vůbec náhodná. Miluje příběhy a humor mezi řádky, i proto pracuje v redakci magazínu Inspirante neziskovky Revenium. Věří v sílu ticha, přírody a kofeinu, propadá kouzlu divadelních a filmových scén a dojímají ji šťastné konce. Tajně tančí a sportuje, aby ji hned tak něco neuteklo a neskolilo. Hlavně ale proto, aby měla k často rozběhaným lidem blíž.
Rodák z Českého Těšína prožil dětství v nedalekém Havířově, od konce studií v roce 1990 bydlí v Ostravě. Absolvent učitelství Pedagogické fakulty Ostrava (obor čeština – dějepis) se zajímá o novodobou historii, jeho největším koníčkem je sledování sportovních přenosů (od fotbalu přes hokej, stolní tenis až po šipky). Rád cestuje, jeho nejoblíbenější destinací je Slovensko. A v poslední době zahradničí (s poměrně mizernými výsledky). Je ženatý a má dvě dospělé děti. Roztroušená skleróza jej „provází“ od roku 1998.
Před několika lety Sebastiánovi diagnostikovali roztroušenou sklerózu, která zasahuje řadu oblastí jeho života. Díky podpoře rodiny, sportu a specifickému humoru snadněji překonává nástrahy vážné nemoci. Spolupracoval s několika neziskovými organizacemi, nevyhnul se ani korporátní sféře, učil a v současnosti je jedním z kmenových redaktorů Inspirante. Sebastiánovo heslo: Nikdy to nevzdávej!
Crohnovu chorobu jí diagnostikovali ve dvanácti letech. S tímto onemocněním zažívá pořádnou dávku chaosu, trápení a bolesti, ale nevzdává to. Ani ona, ani Crohn. Než ji zdravotní problémy vyřadily na několik let z aktivní činnosti, pracovala dlouhé roky na pozici asistentky ve farmaceutické společnosti. Miluje přírodu, hudbu, laskavý i černý humor, četbu knih a jejich vůni. Váží si rodiny a přátelství.
„Je to ve hvězdách, co nás v životě čeká za pouť. Nejdůležitější ale je, kolik úžasných dní prožijeme, a že vždy najdeme cestu! Všichni můžeme opakovaně začínat znovu a po pádu zase vstát, třeba i s nějakou tou boulí na těle i na duši. Na zázraky nevěřím, já na ně totiž spoléhám,“ říká Eva. V současné době působí jako korektorka a redaktorka v redakci magazínu Inspirante, který je jedním z hlavních projektů spolku Revenium.
Narodila jsem se a žiji v Praze. Mám ráda tvůrčí činnosti, jógu, ježdění na kole, procházky se svou čtyřnohou parťačkou, ale jsem i kavárenský povaleč. 🙂 Lidská psychika a mezilidské vztahy mě od dětství fascinovaly a chtěla jsem jim přijít na kloub, nespokojila jsem se s povrchním pohledem. Sama jsem se od dětství potýkala s vyšší mírou úzkosti a v pubertě se poprvé objevil stav známý jako deprese. Všechny tyto skutečnosti zřejmě vedly k tomu vybrat si za svůj obor studia psychologii. Několik let jsem působila v tomto odvětví jako terapeutka, ale nemoc mne znovu a znovu srážela zpět. Stále jsem na cestě k uzdravení, s pomocí odbornou i blízkých lidí a ráda bych předávala své postřehy z obou břehů – odborníka i pacienta.
Tereza Moravová se dlouhodobě věnuje problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Absolventka speciální pedagogiky pracuje pátým rokem v oddělení náboru nových zaměstnanců do firmy, proto je pro ni pracovní uplatnění lidí denním chlebem. Sama má získané zdravotní postižení.
Jsem zdravotní sestrou v neustálé akci. Sama nejsem pacientkou, nýbrž rodinným příslušníkem pacientů a pomáhám lupénkářům prostřednictvím pacientských organizací nebo v rámci vzdělávacích akcí pro odbornou i laickou veřejnost. Svěřené úkoly se snažím plnit do puntíku (Puntíkový den), šlapu do pedálů a ráda si poskočím (instruktor spinningu a jumpingu). Baví mě práce s dětmi, a to nejen těmi mými.
Její sloupek #za-zrak jste mohli v magazínu Inspirante číst od roku 2019. Ve stejnojmenném blogu informuje o životě bez zraku v souvislostech i na Facebooku. Po letech v médiích se nyní v sociálním podniku Spolu s vámi věnuje PR a lektoruje na workshopech o zrakovém handicapu.
Momentálně dokončuji studium Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Právo je všude kolem nás, reguluje naše životy, setkáváme se s ním každý den a je krásné mu hlouběji porozumět. I proto bylo studium práv mou první a jedinou volbou, kam se vydat po studiu gymnázia. Ve volném čase se věnuji osvětě kolem zdravotního postižení, poradenství a univerzálnímu designu, od prosince 2019 působím jako předsedkyně Odborné skupiny pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb pod Vládním výborem pro osoby se zdravotním postižením.
Od narození mám velkou výhodu: jsem na vozíku ve škatulce dětská mozková obrna vylepšená křečemi. Na mém elektrickém povozu mě nebolí nohy od chození a vozík je výborný prostředek k seznamování. Například když zapadnu do sněhu nebo když mám pláštěnku v obličeji a ujíždí mi autobus. Zajímavostí mého hlubokého vnímání je, že si na vozíku připadám, jako když běžím maraton, ačkoli stále sedím. Mám nutkání používat nohy. Výhodou mé škatulky bylo i to, že jsem se během studia na obchodní akademii mohla nechat nosit na rukou do schodů. Můj „nosič“ byl velmi pohledný a sympatický spolužák, užívala jsem si to celé čtyři roky. Kromě zamotávání se do pláštěnky a nošení se na rukou je mému srdci blízké plavání, návštěva divadla, zlepšování kondice, možnost někoho rozesmát, a to nejraději na svůj účet.
Živím se jako překladatelka, kromě toho jsem šéfredaktorkou webu Women of Brno a občas přispívám do dalších médií. Byla mi diagnostikována deprese a úzkostné stavy, přesto mě baví užívat si života, miluju dobré jídlo a pití, čtení, psaní a hraní si v jakékoliv podobě.
Vystudoval jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Pohyb je pro mě životní vášní, stejně jako práce, která mě naplňuje. Jsem lektorem odborných seminářů, osobním trenérem, instruktorem se zaměřením na zdravotně funkční pohyb. Spoluzaložil jsem pohybové studio Element pohybu, kde pracuji s dětmi, lidmi s pohybovým omezením nebo profesionálními sportovci.
V oblasti duševního zdraví se pohybuji už více než 20 let. V devadesátých letech jsem budoval základy péče pro lidi s vážným duševním onemocněním. V letech 2004 až 2012 jsem nasával zkušenosti v multidisciplinárním komunitním týmu ve Velké Británii, v Manchesteru. V roce 2016 jsem jako oblastní ředitel Fokusu Praha stál u zrodu prvních Center duševního zdraví, která jsou hlavními pilíři probíhající psychiatrické reformy. Od roku 2017 jsem členem výkonného managementu mezinárodní organizace ENALMH, která se soustředí na tématiku fyzických aktivit, pohybu, sportu a duševního zdraví. Provádím individuální a týmové supervize, školím, lektoruji, poskytuji individuální poradenství a konzultace, moderuji a pořádám teambuildingy, to vše v českém a anglickém jazyce.
Básnířka, fanda dobré literatury a japonských anime. Vystudovala jsem psychologii na Univerzitě Karlově v Praze. Psala jsem např. pro Mladou frontu nebo Hospodářské noviny, starala se o děti na psychiatrii nebo trénovala potkany v laboratoři. Mám diagnostikovanou schizofrenii a ráda bych jednou působila jako psycholožka.
Po více než dvou desítkách let v médiích (například MF Dnes, Hospodářské noviny) přešla před pěti lety Petra Horáková do neziskového sektoru. Působila dva roky jako manažerka projektu Srdcerváči, v roce 2017 společně s Hanou Potměšilovou, Petrem Horkým a Petrem Vyhnánkem založili neziskovou organizaci Revenium. V Reveniu má Petra na starost komunikaci a rozvoj on-line magazínu Inspirante.cz.
Výrazná osobnost českého neziskového prostoru je jednou z největších odbornic na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v Česku. Hana je předsedkyní představenstva zapsaného spolku Revenium a jedna z Top žen veřejné sféry, ankety Hospodářských novin v letech 2015 a 2016. Je vdaná, má dvě děti, ráda jezdí na koni a miluje svou zahradu.
Vít působí od konce 2020 v Reveniu jako projektový manažer a v současnosti má na starosti také IT podporu, podílí se na správě webů spolku včetně magazínu Inspirante. Vystudoval Fakultu sociálních věd UK, kde také působil krátce jako vedoucí IT oddělení. Předtím pracoval přes 14 let v Evropském sociálním fondu na MPSV. Vítek se s úžasem z rozmanitosti světa stále něco nového učí. Naposledy se pustil do studia oboru řízení IT technologií, což však mj. ze zdravotních důvodů nedokončil. Svému zdravotnímu omezení dlouho vzdoroval a odmítal si jej připustit. Nakonec se však po opakovaných hospitalizacích se svou diagnózou s pokorou smířil a těší se na každý nový den. Je ženatý s manželkou Vendulou a má syna Vojtu.
Chlapík, se kterým by se člověk nebál viset na jednom laně, rozjížděč, co má pořád nové plány, tvůrce projektu Adrenalin bez Bariér a webdesignér neziskové organizace Revenium a jejího online magazínu Inspirante.cz. To byl Jakub Koucký, širší veřejnosti známý jako „ten vozíčkář“, který projel ve žlutém Trabantu Austrálii. Kuba zemřel, ale navždy zůstane v našich srdcích.
