Nejsemtabu

Opakující se komplikace nejsou náhoda #NEJSEMTABU

Moje letošní zkušenosti s vracejícím se abscesem jsou vděčným tématem k hlubšímu zamyšlení. Protože mě tyhle situace chtě nechtě nutí řešit jejich pravou příčinu, ne jenom důsledky, krev a hnis. Z lékařského hlediska se jedná o výduť ve tkáni, která by se po drenáži zánětu měla samovolně zevnitř zatáhnout a nakonec uzavřít. Jedním z mých častých a nejméně oblíbených příznaků Crohna byly právě opakující se perianální

Více »
Děvče

Jak komunikovat s úzkostným člověkem

Sedím u počítače, každých pět minut nervózně kontroluju e-mail a hraju online hru, abych aspoň nějak zaměstnala třesoucí se ruce. Přitom už jsem pozadu s článkem, který jsem slíbila odevzdat dnes dopoledne, ale odpolední kávu mám skoro dopitou a článek se pomalu, ale jistě přesouvá do teritoria nesplnitelného úkolu. Důvod? Prostá věta od manažerky jiného projektu: „Feedback k poslednímu úkolu pošlu později.“ Když v okně prohlížeče skládám kostičky

Více »
Jóga

Jak jsem začala praktikovat self-care #Schíza

Začala jsem sportovat. V mém případě to znamená jednou týdně půlhodinový běh s kamarádkou a občas jóga doma. Potvrdily se mi ty všem známé poučky, jak pohyb prospívá tělesnému i duševnímu zdraví. Nejsem žádný sportovec, tělocviky jsem na gymplu horko těžko přetrpěla a ani můj táta-fotbalový trenér to nezměnil. Ale musím dát psychologům za pravdu, že sport pomáhá. A nemusí to být zrovna půlmaraton, stačí

Více »
Palce

Trpět, nebo netrpět? Toť otázka! #nechbroukažít

Za mě jednoznačně netrpět. Ale mnohdy se to semele tak, že není úniku. Dost debat ve společnosti se točí kolem tématu, zda lidé s nějakým onemocněním, postižením či nevýhodou trpí, nebo ne. Hovory k této problematice mi připomínají běh v křeččím kolečku. Zdá se mi, že se termín „něčím trpět“ buď kompletně zaměňuje za permanentní krušné chvíle plné zoufalství, za slabost, nedobrý život, ztrátu vůle, radosti a nemožnost naplnit

Více »
Horská dráha

Byl to mazec… #ZaZrak

14. března jsem na svůj facebookový profil napsala: „Až to všechno skončí a my se ohlédneme, zjistíme, že jsme jako společnost jiní. Paradigma je obecně přijímané schéma, vzorec myšlení či model. A to tahle krize mění už teď. Mimo jiné nás nutí být si blíž – k sobě navzájem i k sobě samým. To, co mě v uplynulých dnech nejvíc inspirovalo, je rychlost té změny a taky

Více »
Hudba noty

Hudba jako památník #zOutu

Někteří lidé si s různými vzpomínkami spojují určité předměty, pocity nebo místa. Pro mě je v tomto ohledu zásadní hudba. Říct, že mám hudbu ráda, by bylo podcenění situace. Pro mě je hudba život, minimálně 21 let, a to od doby, kdy jsem začala chodit na kroužek zobcové flétny. V průběhu let jsem postupně sbírala hudební počiny svých oblíbených umělců. V dávných dobách to byla

Více »
Doktor sestřička

V ordinaci # perplexveměstě

„Přijďte tedy za týden ve 13.50,“ zazní ve sluchátku. Nejdřív se zatetelím, že to klaplo. Jenže pak začnu přemejšlet. Moc přemejšlet. Bohužel se má za to, že lidi s diagnózou jsou k lékařským prohlídkám tak nějak předurčení. Úřady si to myslí zcela jistě, „doložte aktuální lékařskou zprávou“ je stejně časté jako „jméno a příjmení“. Divný přání. Neznám nikoho, kdo by doma pečlivě syslil vše, co je třeba,

Více »
Smutek

Když přijde splín #Schíza

S psychickými problémy se potýkám již nějakou tu dobu a myslím, že už je mám celkem pod kontrolou. Přesto přijdou chvíle, kdy je mi mizerně. Někdy mají jasný spouštěč, někdy ne. Děje se to každému z nás, lišíme se však v prožívané míře a v tom, jak to umíme zvládat. Samozřejmě někdy hůř, někdy líp. Já už jsem u sebe vypozorovala věci, které mi způsobují únavu a horší soustředěnost:

Více »
Rouška

Rouškovec podivný aneb úskalí doby kovidové #nechbroukažít

Stal se ze mě brouk čeledi rouškovití, takzvaný Rouškovec podivný. Předpokládám totiž, že ti nepodivní si jednoduše roušku nasadí a normálně s ní fungují. Uvolněně se pohybují, nejsou v křeči. Neustále si – v dnešní době s oblibou propíraný i s nechutí přepíraný – kousek látky nepopotahují, neposouvají, tkaničky či gumičky jim neožívají. Dýchají nosem a nedusí se, nebrunátněji již po několika minutách chůze. Ale nachová barva šířící se nad okraje

Více »
Holka na stěně

Jak se nechat obstarat #perplexveměstě

Do čekárny vejdeme dvě a já jsem z toho dost nesvá. Nejen že neumím chodit, ale neumím chodit v tomhle. Kamarádka na mě povzbudivě mrkne, podá mi tašku a zneviditelní se na židli v koutě. „Slečna tu je se mnou. Jako průvodce,“ odpovím sestřičce na otázku, kterou nepoložila. Jakože proč chodím k zubaři ve dvou, když čelist mám jen jednu. Nikomu to ale divný nepřijde.

Více »