Pod tlakem – syndrom bílého pláště #nechbroukažít
Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.
Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.
Dneska začnu heslovitě, ale nenechte se odradit. Zatím můžete hádat, kolikrát já tyhle věty a jejich variace slyšela, jak moc jsem skřípala zuby i brečela a jestli už jsem vůči nim imunní.
Jsem plašan a také trochu bordelář. Toto sebekritické hodnocení hned v úvodu je důležité, protože snadněji pochopíte, jak mi tyto rysy mé povahy dokážou zkomplikovat život. Zvlášť když se navzájem spojí, k čemuž většinou v některých situacích dochází. Takže se mi podařilo v průběhu let ztratit nejen vysokoškolský diplom, ale i glejt o tom, že se mohu „pyšnit“ titulem magistr, stejně tak i několik dalších dokumentů. Až poté,
Poslední týdny se nesou ve znamení vyklízení krabic, hledání ztracených věcí a jejich následné zaklízení na finální umístění. Nepřekvapí, že výsledkem je i spousta nečekaných nálezů. Kam se hrabe Indiana Jones a jeho Hledání ztracené archy. Jen v mém skromném českém podání nepátrám po arše, ale po nezvěstném kávovaru. Při jeho hledání bohužel odkrývám i nespočet nežádoucích nálezů. Nikdy bych třeba nevěřil, kolik single ponožek můžu objevit.
Sněženky a krokusy zvědavě vystrkují hlavičky ze zeminy, aby se ujistily, že brzy přijde jaro. Hned bych je následovala a vystrčila ven aspoň nos. Ten je však zatím odřený a trvale v akci. Měla jsem totiž výborný nápad! Rozhodla jsem se potrénovat imunitu a vyrazit si mezi lidi. Co na tom, že na prahu chřipkové epidemie… Často mívám vskutku hovězí nápady. Tak se hloupostem u nás doma vždy říkalo. Kolikrát
Pocit duševní rovnováhy narušila bolest. Tentokrát fyzická.
Je sobota brzy ráno a budí mě bolest v palci u nohy. Možná jsem si do něj kopla, bleskne mi hlavou. Zkoumám nohu v téměř jógové pozici a zjišťuji zarudnutí kolem nehtu. A sakryš…
Když přijde čas na nějakou oslavu, hodí se oslavencům vymyslet originální přání. Při různých oslavách si připíjíme na zdraví a také si přejeme hodně štěstí. I když to není příliš originální, vyjadřuje toto blahopřání nějaké naše podstatné hodnoty. Kromě přání k oslavám patří také nějaké dárky. I to může vyjadřovat nějaké naše hodnoty, protože obvykle se zdráháme darovat prostě jen peníze, pokud si to oslavenec vysloveně nepřeje sám.
To jsem si naběhla.
Hned ráno mi pípla zpráva, že kdybych chtěla blbečka vykleštit, nabízí se řada příhodných a patřičně tupých nástrojů, například víčko od konzervy nebo od jogurtu. Pak se dovlnila další s nabídkou pomoci při zakopávání mrtvoly a zakončila to animace opentlená srdíčky a kytičkou v květináči. Vida, květník! Přeposláno kytičce.
Zítra, příští týden, jak budu mít trochu volněji. Tato slova, někdy věty, kdy se dušuju, že udělám pořádek ve sklepě, spravím zásuvku, konečně uklidím ve svém pokoji, pronáším s železnou pravidelností. Slíbím cokoliv, abych měl svůj klid, pohodu a nemusel nic akutního řešit.
Zima není moje oblíbené roční období. Málo slunce a bující přírody má na mě sedativní účinek. Stejně jako moje medikace. Nejradši bych jako medvěd zalezla a spala zimním spánkem.