Jsou lidé, co práci nemůžou už ani cítit, ale to se o Haně Müllerové, vedoucí logistiky NATURPARK 12, říct opravdu nedá. Když zrovna hodně balíčkuje, vůně kávy ve vlasech ji prozradí i doma a manžel může jenom hádat, jestli ten den balila zrnkovou, nebo mletou. Společně si vždycky dají ještě jeden odpolední šálek, nejlépe Brazílie či Etiopie, a kdyby nebylo na domě pořád co dělat, zůstali
Dnešní fantazie bude poněkud otřesná, za což se předem omlouvám. Po posledních událostech se mi ty někdejší představy ale samy nabízejí. Vzpomínám na své psychotické prožitky před několika lety. Opakovalo se to několikrát. Třásl jsem se strachy. Nešlo to zadržet, moje tělo si dělalo, co chtělo, celý jsem se chvěl hrůzou. Snažil jsem se to zastavit, nějak se uklidnit, dokola si říkat, že to není
Deprese je asi nejznámější a nejrozšířenější duševní nemocí. Své o ní ví kromě odborníků a známých umělců i laická veřejnost. Každý asi někdy měl „depku“, špatnou náladu, splín. Deprese je však mnohem víc než to. Jde o závažnou psychickou poruchu, která může končit i smrtí, případně se může objevovat sebepoškozování. Chronické pocity smutku, prázdnoty, ztráta zájmu o koníčky, plačtivost, neschopnost prožívat radost. To vše je deprese. Není to
Vysvětlíme, kdy můžete dostat invalidní důchod, jak o něj požádat, kdo a jak posoudí váš zdravotní stav a jak se určí výše důchodu. Popíšeme také, jak se dá důchod zvýšit a jak se můžete bránit, pokud nesouhlasíte s rozhodnutím o důchodu. Pravidla pro invalidní důchod upravuje zákon o důchodovém pojištění (zákon č. 155/1995 Sb.), řízení o důchodech zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (zákon č. 582/1991 Sb.) a
Edita Janková z ostravského Tyfloservisu vrací lidi, kteří přišli o zrak, znovu do života. Učí je, jak se pohybovat po ulicích, jak přejít i přes rušný přechod. A jak sama říká, jsou to právě klienti, kteří ji obdarovávají, dodávají energii a motivaci. „Jsou neskutečně stateční, silní a odvážní, když se dokážou a chtějí poprat s tak těžkou životní situací a obstát ve velké životní zkoušce,“ vysvětluje Edita Janková. Nevidomé
Jak se chodí po rušných ulicích Ostravy lidem, kteří se nemohou spolehnout na své oči? To jsem se rozhodl vyzkoušet s instruktorkou rehabilitace ostravského Tyfloservisu Editou Jankovou. A přestože jsem tušil, že to nevidomí lehké vůbec nemají, po krátké procházce centrem Ostravy poznávám, jak velká fuška to musí být. S očima zakrytými brýlemi jsem se do každého kroku pouštěl s ostražitostí, jako bych se pohyboval na minovém poli. Z ostravského Tyfloservisu,
Sedm organizací, které podporují zaměstnávání lidí s různými druhy znevýhodnění prostřednictvím tréninkových pracovních míst, se sdružilo do Platformy tréninkového zaměstnávání (PLATZ). Jejím cílem je sdílet dobrou praxi i zkušenosti a prosadit systémové financování těchto míst ze strany státu. Tréninkové zaměstnávání a vytváření tréninkových pracovních míst pro lidi, kteří mají kvůli řadě sociálních znevýhodnění ztížený vstup na volný pracovní trh, je osvědčeným způsobem sociální podpory, který dlouhodobě
Říká se, že fantazii se meze nekladou. Někdo mi taky kdysi říkal, že v důsledku své chronické diagnózy mám velkou představivost. A tak co kdybych dal konečně svým fantaziím volný průchod? Dobrá, zkusím to. Dávám sám sobě ale jednu podmínku. Omezím své fantazie na čtyři odstavce – sloupky. Proč čtyři? Vlastně nevím, možná jen výplod mé bujaré fantazie. Napadá mě jen metafora – čtyři elementy jako
„Žít normálně“, tak se jmenuje nový zážitkový program a expozice ve Velkém světě techniky v Dolních Vítkovicích. Program má návštěvníkům formou osobní zkušenosti zprostředkovat problémy běžného života handicapovaných lidí. Je určen především teenagerům. „Naším cílem je netradiční, zážitkovou cestou umožnit hlavně žákům posledních ročníků základních škol a středoškolákům setkání se světem lidí se zdravotním postižením. A to nejen s tělesnými vadami, ale také s mentálními
Kdysi jsem si zakládala na tom, že nohama, přesněji řečeno vlastní diagnózou, neargumentuju. Dneska už to mám jinak, ale nevím, jestli je na to svět připravenej. Přišlo mi, že se na to nedá nic říct, že tím hraju na city nebo že v ostatních vzbuzuju pocity viny, taky jsem si připadala nemocně a umenšeně sama před sebou. Druhá strana mi to vyvracela málokdy, protože tak se
