Když se pouštíme do změn v našem životě, často bychom chtěli kýžený efekt nejlépe okamžitě. Ale jak se říká, VŠE CHCE SVŮJ ČAS. Čas však musíme věnovat také samotné přípravě a procvičování. To zabírá mnohdy nejvíc času. To je právě to, co nám pak v konečném důsledku náš ČAS ŠETŘÍ. Je to obdobné jako s řešením problému „lichých“ ponožek. Tedy ponožek, které se SAMY ztrácejí. Znáte to: po vyprání náhle zjistíme, že jedna ponožka

Rok se sešel s rokem a naše žití se ubírá zřejmě jiným směrem, než jsme loni doufali. Vybavil se mi příměr z karetního prostředí. Život nám rozdal karty, s kterými musíme hrát tuto hru. Pro někoho už je to unavující, stresující, deprimující a světlo na konci tunelu není vidět. Protože mám od mládí ráda hraní karet, včetně mariáše, tak vím, že i s horšími kartami se může zahrát slušná hra.

Jsem v krásném prostředí na kraji lesa. Vybarvuji si mandaly a kolem mě zeleno. Stromy po vydatném dešti nabraly další sílu a les vůkol nás je plný života. Poslouchám svoji „nejoblíbenější stanici“ – ptačí zpěv sýkorek, kosáků, dlasků, zvonků zelených, brhlíků a ještě dalších, které postupně objevuji i jménem. Občas si uvědomím svoji páteř, zda sedím rovně. Vybírám si barvičky, které se mnou v tu chvíli rezonují.

Témata mých příspěvků mě napadají jen tak bezděčně. Jako takový záblesk. Jedno slovo či krátká myšlenka.  Slovo, které mi tentokrát bliklo hlavou, bylo VDĚČNOST. Vybavilo se mi totiž při převlékání ložního prádla. Zřejmě spolu s jednou vzpomínkou na časy, které jsem prožívala několik desítek let zpátky. Souvisí to právě s významem slova vděčnost. Tehdy jsem jako čerstvě plnoletá nastoupila na vojenskou základní službu pro ženy. Na dotaz,

Začínáme se ocitat v období, kdy se chod naší společnosti pomalu vrací k normálu. K tomu, na co jsme byli zvyklí. Tedy skoro. Jde o to, jaká jsou naše očekávání „normálu“ a jak se budou shodovat s realitou, či se od ní lišit. V tento čas může být náš organismus v napětí, a aniž bychom si to uvědomovali, naše znepokojení, chování druhých, vnitřní nesoulad nám může způsobovat emoční výkyvy. Navíc

Je sice duben a ještě tam podle rčení budem, ale mě už napadá téma, kterému se obvykle věnuji v květnu. EMOCE. Alespoň po několik minulých let to bylo vždy v máji.

Měsíc omezení máme za sebou. S hezkým počasím přichází často zlepšení nálady. Jenže pro někoho to může znamenat i deprivaci, že když je tak hezky, proč si nemůže toho krásného jarního počasí svobodně užít. Tedy jít ven, cítit jaro plnými doušky, bez předepsané roušky.  Když jsem si připravovala článek, už se oznamovalo, že budou určitá omezení zrušena. Přesto se může stát, že naše mysl není doma

Jaro bývá dobou vhodnou pro detox a očistu organismu. Avšak nejen náš organismus chce po zimě očistit a zbavit se nánosu balastu. Právě nyní, kdy musíme prožívat náš čas v domácím prostředí, můžeme ušetřený čas za dojíždění za prací a jiné společenské aktivity využít na zmíněný detox našeho žití.