Jsem v krásném prostředí na kraji lesa. Vybarvuji si mandaly a kolem mě zeleno. Stromy po vydatném dešti nabraly další sílu a les vůkol nás je plný života. Poslouchám svoji „nejoblíbenější stanici“ – ptačí zpěv sýkorek, kosáků, dlasků, zvonků zelených, brhlíků a ještě dalších, které postupně objevuji i jménem. Občas si uvědomím svoji páteř, zda sedím rovně. Vybírám si barvičky, které se mnou v tu chvíli rezonují.
Témata mých příspěvků mě napadají jen tak bezděčně. Jako takový záblesk. Jedno slovo či krátká myšlenka. Slovo, které mi tentokrát bliklo hlavou, bylo VDĚČNOST. Vybavilo se mi totiž při převlékání ložního prádla. Zřejmě spolu s jednou vzpomínkou na časy, které jsem prožívala několik desítek let zpátky. Souvisí to právě s významem slova vděčnost. Tehdy jsem jako čerstvě plnoletá nastoupila na vojenskou základní službu pro ženy. Na dotaz,
Začínáme se ocitat v období, kdy se chod naší společnosti pomalu vrací k normálu. K tomu, na co jsme byli zvyklí. Tedy skoro. Jde o to, jaká jsou naše očekávání „normálu“ a jak se budou shodovat s realitou, či se od ní lišit. V tento čas může být náš organismus v napětí, a aniž bychom si to uvědomovali, naše znepokojení, chování druhých, vnitřní nesoulad nám může způsobovat emoční výkyvy. Navíc
Je sice duben a ještě tam podle rčení budem, ale mě už napadá téma, kterému se obvykle věnuji v květnu. EMOCE. Alespoň po několik minulých let to bylo vždy v máji.
Měsíc omezení máme za sebou. S hezkým počasím přichází často zlepšení nálady. Jenže pro někoho to může znamenat i deprivaci, že když je tak hezky, proč si nemůže toho krásného jarního počasí svobodně užít. Tedy jít ven, cítit jaro plnými doušky, bez předepsané roušky. Když jsem si připravovala článek, už se oznamovalo, že budou určitá omezení zrušena. Přesto se může stát, že naše mysl není doma
Jaro bývá dobou vhodnou pro detox a očistu organismu. Avšak nejen náš organismus chce po zimě očistit a zbavit se nánosu balastu. Právě nyní, kdy musíme prožívat náš čas v domácím prostředí, můžeme ušetřený čas za dojíždění za prací a jiné společenské aktivity využít na zmíněný detox našeho žití.
Pohlazení od psycholožky Dnes bych začala větami, s nimiž se v poslední době setkávám často. „Ty to všechno tak skvěle zvládáš… Máš po třetí chemoterapii, celkově už vlastně po devatenácté, jak říkáš, a brzy ráno tě vidím v běžeckém venku s holou hlavou a ty fakt běžíš? Jsi člověk? Já dostat naloženo jako ty, tak se z toho sesypu.“
Pohlazení od psycholožky Když se do té doby zdravý člověk přesune do škatulky nemocných nebo těch s diagnózou, bývá to mnohdy šok, protože se to stane často nečekaně. Může přijít i další rána, která má podobu černého na bílém. Přiznání invalidního důchodu s vyčíslením jeho práceneschopnosti v procentech. Je to darda a mě to rozhodilo. Byť jsou lidé, kteří o přiznání důchodu všemožně usilují, pro mě to
Pohlazení od psycholožky Je to právě zvolený postoj, který o nás vypovídá, jak se budeme k věcem stavět. Když k nim budeme předem přistupovat znechuceně, s odporem, nebudou nás bavit ani nám moc nepůjdou.
Pohlazení od psycholožky Žijete si svůj život a postupně si plníte své sny. Každý vlastním tempem, více, či méně úspěšně. Mnoho lidí si nedělá pravidelnou revizi toho, co se jim v životě podařilo a co ještě „musí“ splnit, aby se cítili spokojení, úspěšní. Na to není kdy. Dnešní doba je velmi rychlá a kdo by „ztrácel“ čas tím, že se každý den na chvíli zastaví a „nadechne“?
