Znáte ty chvíle, když si z vás technika dělá dobrý den? Já důvěrně! Poslední dobou si dokonce říkám, že o svých kreativních zkušenostech s domácími spotřebiči napíšu samostatnou knihu. Věřím, že se v ní nejeden človíček pozná a ostatním svými reálnými historkami zlepším den. Je totiž všeobecně známo, že cizí nezdary dokážou spolehlivě pobavit…
Sociální podnik Vrátka byl založen v únoru roku 2008 Zdeňkou Palátovou, která sama přišla o sluch. „Tato zkušenost ji přivedla k hlubokému pochopení problémů, které mohou osoby se zdravotním omezením zažívat při hledání pracovního uplatnění. Vědoma si těchto obtíží, rozhodla se své úspory investovat do zakoupení první trafiky, kde nejen sama pracovala, ale společně se zdravotně znevýhodněnou kolegyní položila základy našeho podniku. Tím vznikl prostor, který nabídl první šanci pro ty, kteří byli do té doby z pracovního trhu vyloučeni,“ říká Irena Rybníčková, předsedkyně zapsaného spolku Vrátka Třebíč.
V loňském roce 2024 vyšla v českém překladu pozoruhodná kniha, jejímž autorem je Mustafa Suleyman a spoluautorem je Michael Bhaskar – spisovatel a vydavatel. Kniha nese název „Nezadržitelná vlna“ s podtitulem „Technologie, umělá inteligence, moc a největší dilema 21. století“ (v anglickém originále „The coming wave“).
V roce 2025 vstupuje v platnost řada legislativních změn, které se dotknou také osob se zdravotním postižením (OZP). V rozsáhlém přehledu přinášíme spoustu pracovněprávních novinek, informace týkající se převodu sociálních dávek pod Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ), zákona o sociálně-zdravotním pomezí a dalších důležitých úprav. Samozřejmostí je také zmínka o změnách v úhradě doplatků za léky na recept. Některé z legislativních změn vstupují v platnost už od 1. ledna 2025, jiné až v průběhu letošního roku.
„A ještě mám takovou prosbu.“ A staženej zadek, jak nejsem zvyklá.
„Ano, madam?“ Tos mi to ulehčil, vydrž, až odložím rukavičky.
„Než mi to maso přinesete, můžete mi ho prosím nakrájet?“ Jako ne přímo vy, ale v kuchyni, to je snad jasný. A jestli se budu ještě chvilku takhle usmívat, budete mi ho muset namixovat.
Jenže on nedbá a zírá. Fakt je perplex. Tak zírám taky a oba čekáme na zázrak.
„Je to pro mě jednodušší,“ promluvím radši do ticha.
Měla jsem si jednu ruku žertovně zandat do rukávu, abych oběma nikoho nemátla.
„A to neto… nemůžete sama?“ Ne, ty vole, na porcování potravy balím pomocnej personál.
Nádech, výdech. Můžu, ale nechci. Ani nevysvětlovat.
„Prosím. Děkuji!“ A fakt nevím, jestli mám, nebo nemám zač.
Unikátní je hlasový projekt dvou hudebníků Jana Duždy a Oty Bundy. Oba si dali za cíl sdílet krásu romské hudby, zpěvu a tance po celém světě. Obohacují druhé lidi, šíří s láskou romské písně, které se vám vryjí do srdce. Projekt Songs of Roma vytváří prostor pro jedinečné setkávání lidí a kultur a díky této spolupráci nenásilným způsobem bojuje proti rasismu. Návštěvníci dílen si zazpívají romské písně a dostanou příležitost vyjádřit své emoce. Naučí se také základy romského tance, rytmus & body percussion a prostor bude i pro vzájemný dialog a sdílení pocitů. Přihlásit se může každý, i ten, kdo si zatím myslí, že neumí zpívat.
Povídala jsem si s Astrid Hudečkovou, která se stará o marketing projektu Songs of Roma.
To je tak, když vyrazíte do Ledče s vědomím, že uvidíte to, co všude jinde, namátkou stacík, co-work, nebo kavárnu. A pak zjistíte, že prostory, nápady i elán manželů Krajcigrových nemají konce, vy si pořád nemůžete a ani nechcete sednout, abyste něco neprošvihli a ani nevíte, jestli se dřív dívat, ptát nebo si dělat poznámky.
S bývalým kolegou z práce a dnes už mohu říct kamarádem se vídáme maximálně jednou za uherský rok. O to častější jsou naše telefonáty. I když už jsme v těch našich životech hodně zažili a prožili, jsme pořád ještě horké hlavy a občas místo pozdravu, někdy já, jindy můj parťák, hned vychrlíme na druhého nějakou tu žhavou novinku. Někdy to je stížnost na aktuální zdravotní neduhy, jindy aktuálně potřebujeme upustit ventil, protože nás naše drahé polovičky něčím pozlobily.
Vzbudil mě sloup modrýho světla, flashka si něco vyřizuje s vypnutou televizí. Zavrčím „holky, já chci vážně spát“ a po chvilce zhasnem všechny. Nebo taky ne, když mi zrovna domácnost děsně nutně potřebuje něco vyjevit.
A je to venku.
Povídám si nejen s ibiškem a kávovarem, ale i s další elektronikou a spotřebiči. Nejde o konkrétní postoj k heavy metalu, jen mám ráda, když si rozumíme, k čemuž kvalitní rozhovor patří. Teda rozhovor… Je mi jasný, že až to bude oboustranný, budu už perplex jinde, přesto mě to i bez odpovědí baví.
Lesy České republiky staví lovecká zařízení v přírodě (posedy a kazatelny) také pro tělesně handicapované, kterým tak umožňují pozorovat zvěř, případně ji i lovit. Tyto prostory jsou ideální nejen pro vozíčkáře, ale také pro nimrody v pokročilém věku. Aktuálně je možné využívat dvě zařízení v oboře Sedlice na jihu Čech. První stojí v části obory s divočáky a druhé u daňků a jelenů. Třetí zařízení má být vybudováno na jaře v oboře Roštejn na Vysočině.
