Říkají jim děti úplňku, protože během něj je to často horší. To pak třeba nespí, křičí, dávají si rány a monotónními pohyby můžou ublížit sobě i okolí. Právě kvůli chování náročnému na péči se jen těžko dostávají od rodiny, nezapadají totiž do běžně dostupných služeb. Protože na ně není čas ani v ordinacích, berou prášky na diagnózy, které nemají, a v objemech, co jim jen spouštějí další problémy… Spolek Naděje pro děti úplňku pomáhá toto nastavení měnit už sedmým rokem. Filmem Děti úplňku vzbudil vlnu zájmu o do té doby ne tak známou podobu autismu, jeho projekty využijí jak laici, tak odborníci. A ceněné jsou i aktivity, články a kniha manželů Třešňákových, kteří spolek zakládali.

Život Borise Trávníčka, tehdy 13letého žáka rousínovské základní školy, se v červnu 2011 během okamžiku změnil v boj o přežití. Při školní exkurzi na židovském hřbitově v Rousínově jej zavalil asi půl tuny vážící náhrobek. Po úrazu se musí Boris vyrovnávat s doživotními následky. Pohybuje se jen s pomocí vozíku.

Nabídnout levnější a důstojnější bydlení lidem, kteří na něj kvůli předsudkům, legislativě a šmejdům v obchodu s chudobou nedosáhnou. Smysluplně využít vlastní nemovitost nebo finanční prostředky. Dělat něco, co má prokazatelné výsledky a co se dotýká všech. Fond dostupného bydlení se vyplatí neminout z mnoha důvodů. Stojí za ním kardiolog pražského IKEM a autor řady článků a publikací Jan Beneš, který je spolu s manželkou Evou nakažlivě přímý a spontánní. Oba se zajímají o veřejné dění a dělají věci nekomplikovaně a s přehledem. Možná proto jich zvládají tolik.

Na služebky vozil taštičku plnou léků, odpočívat neuměl a ani nechtěl. Byl od rána do večera v práci, taky lyžoval, tančil, fotil nebo střílel, plíživě přibíral a nestíhal. Věděl, že se ničí, ale přibrzdil až kvůli eresce, a to dost netypicky na prahu šedesátky. Michal Janků diagnózu pojal jako „svou holku“, čímž část lidí nepokrytě dráždí, stejně jako tím, co se mu pak povedlo zásadně změnit. Kromě jiného má nově co do činění s tanečními pro pacienty s roztroušenou sklerózou pod vedením Honzy Ondera.

Roztroušená skleróza sužuje Sandru Szczurovou už deset let. Závažné neurologické onemocnění ji za tu dobu upoutalo na vozík a dvaatřicetiletá žena musela přijmout i fakt,