Představte si slečnu, která se při intelektuálně masochistické chvilce zeptá vzdělaného a empatického člověka na to, proč má čelit tomu, že rodiče jejího partnera ji

Na peróně míjím dvojici. On na pohled zdravej, ona ne. Drží se za ruce a on jí občas dá pusu do vlasů. Na peróně míjí

Je jaro, kolem to pučí, tak nechám vyrojit pár myšlenek ve stylu kmene odminula. Představte si, že máte odmalička handicap, na kterej okolí nějak reaguje.

Mžourám na displej, jestli jsem se náhodou nespletla. „… a navíc jsi z našeho kmene, chápeš.“ Nespletla. A chápu, i když chápat nechci.  Nevím, proč bych

Stojí, bliká, tak záměrně přidám do kroku. Otevře dveře a čeká. Kejvne hlavou a gestem naznačí, že je všechno v pořádku. Není.  Mezi zastávkou a busem

„Slečno, máte rozepnutý šaty, to je záměr?“ zeptá se mě. No není, ale sázela jsem na to, že tam mi nikdo koukat nebude. Občas si

Nudíte se? Pusťte si zprávy a snažte se od sebe odlišit jednotlivý reportáže. Na začátku všeho není slovo, ale příběh. Příběh paní nebo pána s

Odešli. Řemeslníci. Chci se kochat výsledkem, ale zatím to nejde. Nově okachličkovanej sprchovej kout se sice pyšně leskne, ale na podlaze zůstaly zbytky těsnění, kousek

Je pondělí a čas na rejpavou otázku: Kde všichni jsou?  Myslím lidi s handicapem ve veřejném prostoru. Kdy jste naposledy někoho takovýho viděli třeba ve volebním

Spastik, co se přichomejtne na stavbu, přestává být spastikem a stává se supermanem. Nechtěně. Do koupelny se naštosuje tolik chlapů, kolik jich tu prokazatelně nebylo