Volby jsou jeden z mála životních okamžiků, kdy si připadám důležitá. Stát mě potřebuje, kandidáti mě potřebujou. Úžasná iluze. A pár paradoxních poučení navrch. Nechoď a

Přelom roku vždycky vybízí k zamyšlení. Kdysi mě bralo to „roku“. Byla jsem pyšná na to, kolik toho léty ovládám a kam jsem se vyšvihla. Šťastná,

Někdy si říkám, že mám obrnu jenom proto, aby lidi kolem měli program a mohli mi střežit morál. Sami sice na veřejnosti nechtěj sádry, ortézy

Kdyby jenom na nule, mně to s obrnou klouže i nad ní. A fest, to mi věřte. Oslizlej postřeh první: Klouže to furt Jakmile teplota klesne

Špatně chodím. Přesně takhle to zvenku vypadá a přesně takhle to cizím lidem popisuju i já, protože latina i konkrétní stav neuronů stejně nikomu nic

Prej to čtenáři chtěj, a tudíž to lidi v médiích tak dělaj. To jsem ovšem v loji. To můžu o inspiračním pornu psát elaborát i jeden sloupek

Když tuhle větu řekl, přejel mi mráz po zádech. Přišel si spolu s ostatními popovídat o zaměstnávání kolegů s handicapem. S hlavou plnou otázek viděl hlavně překážky.

Opsáno ze života po týdnu plném pročítání textů na téma handicap, posudkáři, stát a my. Už to příště neudělám, fakt. Dneska tedy nepolechtáme bránici, spíš

Na chodbě máme od výtahu na obě strany protipožární dveře. Jsou namontovaný obráceně, takže se otevírají ne ke zdi, ale tak, že zatarasí únikové schodiště.

Hlavně důstojně. To mě napadlo jako první. Protože jít do Poslanecké sněmovny není jen tak, i když je to na seznámení a raut neziskovek u