Zchvácený vedrem ležím na studené podlaze. Tenhle způsob ochlazování těla se vám může zdát poněkud podivný. Volí ho obvykle psi, ale když teploty přesahují třicítku,

„Půjdeš taky? Nechceš se radši učit?“ je přede mne položena otázka ohledně mé účasti na akci Pojďme s Reveniem uklidit Hluboš. Nastává morální dilema. Potřebuju dopsat

Máme redakční radu. Dneska to půjde jako po másle. Cítím to v kostech. „Máš to pruhované tričko na zítřek?“ registruji mezi řečí otázku na svou osobu.

Uvidíš všechno bude príma Řve na mě z desky Josef Zíma A pavouk na zdi klidně dřímá Zpívá Jiří Schmitzer a já trsám. Vzhledem k absenci pohybového

Minulý týden měl premiéru nový díl Avengers. Pracovníci kin si speciálně pro tuto příležitost nechali implantovat zvláštní pár rukou, aby pak během prvního promítacího dne

A tak se vesele ženeme. Praze se zase ucpávají tepny. My, lidi, furt někam spěcháme. Do školy, do práce…  Během práce spěcháme, aby se stihlo

Kdybych měl vypsat věci, za které se v životě stydím, byl by z toho román. Nebo alespoň novela. Absolutní neschopnost existence v dlouhodobém partnerském vztahu, arogance, egocentrismus… Tyhle

„Mám prostatu jak panic!“ říká Tonda Blaník v jedné ze scén filmu Prezident Blaník. Tonda chce (nejen) tímto výrokem přesvědčit plný sál svých potenciálních voličů, že

„Jak vlastně pokračuje ta tvoje léčba?“ „Dobře. Jednou měsíčně chodím na kapačku do RS centra.“ „RS centrum? To je jako Rock Star centrum?“ drží vážný

„Hlavně se snaž! To lidi ocení,“ bylo mi již jako malému vtloukáno do hlavy. Ano, především u sportovních aktivit nemohla má „maličkost“, která v devíti letech