Rozvíjet dětskou představivost, vrátit dětem jemnou motoriku, či pracovat výhradně s přírodními materiály. To vše patří mezi devízy chráněné dílny T–WOOD s.r.o. z Frýdlantu nad Ostravicí. A jen tak mimochodem: zaměstnanci firmy T–WOOD jsou z větší části zdravotně handicapovaní.
Pohlazení od psycholožky V poslední době často slýchám slovo restart. Restart v práci, restart v podnikání, restart ve vztazích, restart životního stylu… Ale copak jsme počítače, které můžeme restartovat?
Zchvácený vedrem ležím na studené podlaze. Tenhle způsob ochlazování těla se vám může zdát poněkud podivný. Volí ho obvykle psi, ale když teploty přesahují třicítku, jdou předsudky i důstojnost stranou…
Minule jsem psala, jak je důležité hodit nohy nahoru a dát si pauzu. Přemýšlela jsem, co je pro mě další zásadní věcí na cestě ke zdraví a štěstí. A okamžitě mi tam padla práce. Protože v ní, chtě nechtě, trávíme tolik času!
Obě moje babičky zažily jako mladé dopad hospodářské krize a bylo pro ně důležité, abych měla práci. Kdyby viděly, co už třetí měsíc v sociálním podniku Návštěvy POTMĚ dělám, byly by překvapené, jak moc se to podobá tomu, co jsme přirozeně společně zažívaly: povídaly si, vzpomínaly nad fotoalby, chodily na procházky nebo si zpívaly u vaření… Právě ony mě naučily, jak stárnout s noblesou.
Načerpejte energii a inspiraci z přírodních krás a přijeďte tvořit pod širým nebem, v přátelském kolektivu, pod vedením zapálených umělců.
U vína jde probrat všechno. Vztahy, sex, diety, práci, peníze, stav těla a mysli, ceny másla a vložek a směřování Hradu. Ale když zkusím nadhodit, jak se mi zrovna ten den blbě kymácí světem, nastane rozpačité ticho. Přitom diagnóza je životní kalamita jako každá druhá, tak proč ji nedrbeme?
V těle měl litr krve a kaplan mu uděloval poslední pomazání, dnes Alessandro Zanardi zase závodí Muž, který přežil vlastní smrt. I tak by si mohl říkat Alessandro „Alex“ Zanardi. Závodník, který přišel o obě nohy a umíral. On se však dokázal vrátit. Nejen do života, ale i k závodění. A úspěšně.
„Půjdeš taky? Nechceš se radši učit?“ je přede mne položena otázka ohledně mé účasti na akci Pojďme s Reveniem uklidit Hluboš. Nastává morální dilema. Potřebuju dopsat tisíc věcí do školy, zkouškové se blíží. Zároveň s určitostí vím, že přes den nic nevyplodím. Tudíž bych mohl dělat něco užitečného…
Život je jak nekončící jízda na horské dráze. Pomalý výstup nahoru, chvíle klidu, pak střemhlav dolů, pozor zatáčka, a zase pomalu nahoru. Fáze se střídají jak na běžícím pásu. Snažit se udržet ve stejné rychlostní hladině je zhola nemožné. Z nenadání přilétne informace a my jsme nuceni okamžitě reagovat a makat.
