Kateřina Plicková z Ostravy darovala kostní dřeň, a zachránila tak lidský život. Za svůj čin byla loni v dubnu oceněna na galavečeru, který uspořádaly Český národní registr dárců dřeně a Nadace pro transplantace kostní dřeně.  Usměvavá a pohodově naladěná Kateřina Plicková je absolventkou Střední odborné školy veterinární v Kroměříži. Po ukončení studia žila téměř osm let na Hané. Počátkem minulého roku však zažívala osobní trable.  „Po rozpadu dlouholetého vztahu jsem se vrátila z Olomouce

Někdo by se mohl při doporučení „CHOVEJ SE JAK ALPSKÁ KRÁVA!“ urazit. V mých textech či doporučeních hovořím často o tom, že si máme říkat, KAM to naše úsilí má směřovat. Neříkat si, co NEchceme, aby bylo, co si NEpřejeme. Mnozí lidé takto nastavení pak často zažívají velká zklamání. Já se také musela učit říkat JAK si přeji, aby to bylo. Také se mi to postupně plní jako jim,

Ivanu Korbovi „táhne“ na pětadevadesát. Včelaření se věnoval více než padesát let, ale kolik medu mu za tu dobu včely nasnášely, to spočítané nemá. Že právě letošní sezona byla jeho poslední, v tom však má jasno. První sklenici s medem jsem od včelaře ze Slezské Ostravy kupoval před patnácti roky a od té doby byl výhradním dodavatelem pro naši rodinu. Zahrada u jeho rodinného domku byla místem, kde jsme

Kolegyně z Revenia postupně na web Inspirante napsaly různá desetera. Tehdy jsem si říkala: „Ale k onkologické diagnóze něco takového není možné!“ Jenže nikdy neříkej nikdy. Jak šel čas a moje tělo i mysl zvládá další linii léčby, uvědomila jsem si, že já takové DESATERO už dávno mám a POMÁHÁ MI! Stejně jako moje kniha ABCDa zvládání rakoviny, opakovaných recidiv a metastáz není určena jen pro pacienty, kterým do života přišlo