Kamarádství z lázní

Nebývá to často, kdy usedám ke psaní sloupků s jasnou představou, o čem budu psát a co bych těmi řádky chtěl sdělit. Většinou čekám, že se mi písmenka začnou sama nabízet a myšlenky, ty, že začnou postupně naskakovat. 

Právě v těch myšlenkách jsem se tentokrát musel vrátit o několik týdnů zpátky, kdy jsem si užíval v lázních. Kdo už lázeňský pobyt zažil, dobře ví, že i tam platí řád a některá pravidla či zvyklosti, které nováčky mohou někdy i znejistět.

Více »

Káva mě fascinuje jako rostlinka, zrnko i nápoj

S kávou Naturpark 12 obchoduje pět let a dobře si všímá, co se mění. Kvituje, když si zákazníci chtějí pochutnat, dbají na kvalitu, původ i příběh, ale nerozhodí ho ani pití kávy ve velkém a v poklusu. Rád vychází vstříc i po zavíračce a v množství odvedené práce popírá zákony fyziky. Možná je za tím i kofein, ale Pavel Mašek je prostě takový. Cit jak pro byznys, tak pro vše živé v sobě nezapře.

Více »

Léto končí. Bohužel, nebo bohudík? #psychokoutek

Konec léta už je na dohled a blížící se podzim klepe a fouká na dveře. Studené noci sice pomáhají zchladit tělo i domov po doznívajících pařácích, přesto toto období vnímám rozporuplně. Každý rok zažívám déjà vu, že končí slunné, teplé a tak trochu bezstarostné období. Prázdniny jsou u konce a začíná škola a s ní spojený režim a povinnosti. Ty mě někdy uměly pěkně potrápit.  Teď už mi škola nezačne, tak mohu být v klidu. Ale

Více »

Zažijte výstavu Schizofrenie tě nepíchne

Zajímá vás oblast duševního zdraví a rádi se procházíte skleníky botanických zahrad? V tom případě si nenechte ujít výstavu Schizofrenie tě nepíchne, která probíhá od 2. do 30. září v Botanické zahradě Masarykovy univerzity v Brně. Upozorňuje na klíčové téma stigmatizace a předsudků. Stále se totiž setkáváme s tím, že lidem se schizofrenií komplikují život předsudky postavené na zažitých mýtech. 

Více »

Až po vás #perplexveměstě

Jedu výtahem, v něm kromě mě a starší paní ostatní od pohledu svěží nakupující. Zastavíme v mezipatře, dveře se otevřou, před nimi pán na vozíku. A hádejte co? 

Nikdo se ani nehne. 

Ne že by bylo kam, ale já bych si tipla, že tváří tvář někomu, kdo jinou možnost přesunu nemá, se někdo zamyslí nebo aspoň ustrne. Nic, ani taková ta nevyřčená nervozita, že jako tuším, ale nedbám, protože doufám, že se obětuje někdo jinej.

Více »